Po několikaměsíčním marném přetahování dospěli předáci demokratů a republikánů na poslední chvíli ke kompromisu, který zažehnal hrozící platební neschopnost federální vlády Spojených států amerických. Zatímco opoziční republikáni prosadili dílčí snížení schodku bez zvýšení daní, hlavní prioritou prezidenta Obamy se ukázalo být odložení dlouhodobého řešení až na dobu po svém kýženém znovuzvolení.
Navrhované řešení dluhové krize je dvoufázové. V první fázi dojde k navýšení dluhového limitu o více než 900 miliard dolarů, což řeší bezprostřední hrozbu platební neschopnosti Obamovy administrativy. Zároveň však dojde k rozpočtovým škrtům ve stejné výši.
Ve druhé fázi se má do letošního listopadu najít způsob, jak snížit dlouhodobý schodek rozpočtu o dalšího půldruhého bilionu dolarů. Za tímto účelem dojde k ustanovení smíšeného kongresového výboru s širokými pravomocemi. Pakliže by se výbor na žádném návrhu nedovedl shodnout, došlo by automaticky k paušálním škrtům napříč rozpočtovými kapitolami. Oproti původním požadavkům demokratů by však v případě nedohody nedošlo k automatickému navýšení daní.
Obama nepochodil
Prezident Obama ještě minulý týden trval kategoricky na tom, že jakékoli řešení vládního dluhu musí bezpodmínečně zahrnovat vyšší daně. Tvrdé jádro konzervativních republikánů z hnutí Tea Party ve Sněmovně reprezentantů naopak podmiňovalo jakékoli navýšení dluhového limitu přijetím ústavního dodatku o povinně vyrovnaném federálním rozpočtu. Vedení republikánů z obou komor tento od počátku nerealistický požadavek obětovalo výměnou za ústupek demokratů ve věci vyšších daní. Pro prezidenta Obamu je to ponižující porážka, pro republikány naopak strategický úspěch.
Navýšení dluhového limitu se doposud odbývalo jako formalita (od roku 1962 byl navýšen čtyřiasedmdesátkrát). Jeho podmínění srovnatelnými škrty ve výdajích je významný nový precedent. V minulosti většina rozpočtových kompromisů mezi demokraty a republikány kombinovala okamžité navýšení daní s příslibem pozdějších rozpočtových škrtů, k nimž pak ovšem mnohdy už nedošlo. Tentokrát k okamžitému navýšení daní nedojde, zatímco rozpočtové škrty jsou hmatatelné a bezprostřední.
Motivace ke kompromisu
Smíšený výbor, který má navrhnout způsob snížení dlouhodobého schodku o půldruhého bilionu, má mít dvanáct členů (po třech demokratech a třech republikánech z každé komory Kongresu). V případě, že se alespoň sedm členů na žádném návrhu neshodne, dojde k paušálním škrtům napříč rozpočtovými kapitolami – včetně obrany. Republikáni, kteří jsou obecně zastánci vyšších výdajů na obranu, tak budou motivováni schodek zacelit ústupky jinde – teoreticky i zvýšením daní. Naopak, kdyby se v případě nedohody zvýšily daně automaticky, postrádali by demokraté jakoukoli motivaci k "rozpočtové disciplíně".
Demokraté tvrdí, že v odmítání škrtů a potřebě zvýšit daně je veřejné mínění na jejich straně a že neústupní republikáni jsou extremisté. Této jejich zdánlivé sebejistotě ovšem neodpovídá požadavek, ze kterého demokraté odmítli ustoupit: aby navýšení dluhového limitu opět přišlo na přetřes až po listopadových volbách v roce 2012. Kdyby demokraté opravdu byli přesvědčeni, že voliči údajný extremismus republikánů odmítají, trvali by naopak na tom, aby se debata znovu otevřela už napřesrok – ideálně v říjnu.
