Uprostřed pověstí a mylných informací se postupně tvoří obrázek zabijáka a je hrozivě povědomý. Adam Lanza je další případ uzavřeného mladíka ze střední třídy, z něhož se z nějakého nepředstavitelného důvodu během dospívání stal masový vrah. V materiálu o pátečním krveprolití ve škole v Newtownu to napsal americký list The Washington Post.
Byla to varianta toho, co země zažila v posledních letech několikrát. Opět to byl útok ve stylu speciálních komand, jako kdyby zabiják hrál videohru a získával body za každou oběť. Opět se zdá, že zločin byl proveden tak, aby co nejvíc šokoval. A opět, stejně jako v kině v Coloradu, tu byl prvek přehnané ničivé síly, neboť střelec měl několik zbraní, pušku vojenského stylu a ohromné množství munice.
Kolik vypálil střel? "Stovky," řekl v neděli policista Paul Vance. Detektivové nalezli u Lanzy doma důkazy, které by mohly pomoci vysvětlit vrahovo uvažování, ale neoznámili, co našli.
V tuto chvíli je masakr stejně nevysvětlitelný jako hrozivý. Vedl k celonárodnímu zpytování svědomí a k výzvám k omezení násilí za použití střelných zbraní. S novou naléhavostí se opět zkoumají složité otázky zákonů o střelných zbraních, duševních nemocech a přístupu k psychiatrické péči.
Diskuse se dotýká i Hollywoodu, který prodává spektakulární fiktivní násilí. Do celé věci je zapleten také průmysl počítačových her, který vydělává na mimořádně realistických hrách, v nichž se střílí a které jsou stále krvavější.
"Bez výčitek ukážu na zábavní průmysl, který šíří a kultivuje hry, které jsou záměrně stále realističtější, odehrávají se z pohledu střelce, stále více odlidšťují oběti a odměňují hráče za počet zabitých," řekl Michael Welner, soudní psychiatr a předseda soudní komise, která se zabývá více než 20 vraždami ročně.
I když je profil masového střelce často důvěrně známý, ukáže se to, až když je pozdě. A naprostá většina uzavřených mladých mužů hrajících násilné hry nepáchá vůbec žádné zločiny, natož aby stříleli žáčky ve škole.
Jak může společnost rozeznat ty opravdu nebezpečné od těch, kteří jsou jen trochu divní? "Nejde nám ani předvídání drobného násilí. A když mluvíme o předcházení masové střelbě, tak to je podobné jako hledání jehly v kupce sena," řekl profesor psychiatrie Jeffrey Swanson z Dukeovy univerzity. "Nemůžete prostě jít a zavřít všechny mladé podivíny." A většinu násilí za použití střelných zbraní tvoří sebevraždy, ne vraždy, připomíná.
Podle něj ale záleží na dostupnosti smrtících zbraní. Swanson připomněl páteční útok v Číně, kde muž s nožem zranil více než 20 studentů. "Jde o to, že byli zraněni, ne zabiti, protože nůž je mnohem méně nebezpečný než střelná zbraň," uvedl.
Stále není jasné, proč se Lanza zaměřil na školu v Newtownu. Connecticutský guvernér Dan Malloy v neděli řekl, že Lanza tam před lety chodil, avšak jeden z jeho spolužáků ze střední školy uvedl, že až do sedmé třídy se vzdělával doma.
Zatím nejsou věrohodné důkazy o tom, že se snažil svůj zločin dokumentovat nebo že se svými plány chlubil, jak to dělají někteří masoví vrazi. Nezanechal žádnou stopu v sociálních médiích, neměl ani facebookovou stránku.
Bizarním detailem, který ještě nebyl oficiálně potvrzen, je tvrzení, že necítil fyzickou bolest. Bývalí spolužáci si vzpomínají, že Lanza byl tichý podivínský kluk, který nosil do školy kufřík namísto batohu. Jeho rodiče byli rozvedení a on žil se svou matkou. Nejsou důkazy o tom, že byl ve škole šikanován nebo že by byl doma obětí jakéhokoli zneužívání.
Podle některých médií měl nějakou mírnou formu autismu, avšak oficiálně to potvrzeno nebylo; navíc vazba mezi autismem a násilným chováním je podle řady studií velmi slabá nebo žádná. Riziko násilí naopak zvyšuje schizofrenie, obzvlášť v kombinaci s užíváním drog nebo alkoholu.
Odborníci varují před vyvozováním závěrů z kusých informací. "Nesmíme hledat rychlý lék na náš zármutek tím, že si budeme myslet, že diagnóza rovná se příčina tohoto násilí," řekl psychiatr Harold J. Bursztajn z Harvardovy univerzity.
Newtownský masakr může zůstat navždy v podstatě nevysvětlitelný. Pachatel je mrtev, jeho matka také, blízké přátele neměl. Jeho otec a bratr žili daleko a zdá se, že k němu neměli blízko, uzavřel The Washington Post.
