Kubánci oslavují narozeniny Raúla Castra juniora. Téměř padesát let byl druhým nejvýše postaveným mužem Kuby a ze stínu svého staršího bratra vystoupil až v červenci 2006, kdy mu ze zdravotních důvodů idol revolucionářů Fidel předal pravomoci. Dnes osmdesátiletý Raúl nikdy neměl bratrovo charisma ani jeho řečnické schopnosti, osvědčil se však jako dobrý manažer.
Za poslední tři roky, kdy je oficiálně zvolenou hlavou Kuby, provedl řadu reforem, ovšem jen ekonomických.
Když se Raúl Castro před pěti lety ujímal nejvyššího úřadu, optimisté do něj vkládali naděje v lepší časy. Cesta k nim však bude ještě dlouhá. V zemi je stále legální jen jedna strana (komunistická) a za mřížemi jsou pořád i političtí vězni. Nicméně loni v létě vyjednala katolická církev za přispění Španělska s vládou dohodu o propuštění desítek politických vězňů, jichž se ale režim zbavil jejich vysláním do Španělska.
Největší změny se zatím odehrávají na poli ekonomickém. Letos v dubnu schválil VI. sjezd Komunistické strany (KS) Kuby program reforem, který navrhl obdivovatel čínského modelu Raúl Castro a jehož hlavní myšlenkou je uvolnění soukromého podnikání v zemi, avšak za přežití socialismu.
Od loňska vláda rozšiřuje okruh profesí, v nichž mohou Kubánci podnikat a poprvé od znárodnění v roce 1968 rovněž zaměstnávat další osoby než jen své příbuzné. Drobné podnikání bylo v zemi povoleno už v roce 1993, ale jen v několika oborech (například pohostinství).
Vláda zároveň hodlá propustit na půl milionu státních zaměstnanců, reformovat zemědělství a otevřít dveře zahraničnímu kapitálu. Revidovat (a posléze zrušit) chce Castro nefunkční systém dotací zboží základní potřeby (přídělový systém), který se v nezměněné podobě v zemi uchoval z roku 1963. Na dubnovém sjezdu KS Kuby Raúl Castro navrhl též omezení délky výkonu nejvyšších politických funkcí na dvě pětiletá období.
Ke změnám směrem k demokracii, jež jsou i podmínkou zrušení 51letého hospodářského embarga ze strany USA, však na Kubě stále nedošlo.
Pragmatismus a ochotu přizpůsobit se nové situaci prokázal Raúl Castro, svého času zapálenější komunista než Fidel, v 90. letech, kdy rozpad sovětského bloku přivedl karibský ostrov do hluboké hospodářské krize. Jako ministr obrany, jímž byl v letech 1959 až 2008 (světový rekord), tehdy zredukoval armádu z 300.tisíc vojáků na pětinu a udělal z ní efektivní ekonomický podnik, který dnes kontroluje nejdůležitější odvětví hospodářství.
Raúl Castro Ruz se narodil 3. června 1931 v osadě Birán v jihovýchodní provincie Oriente (dnes provincie Holguín) do rodiny velkoplantážníka, původem ze španělské Galicie a už odmalička šel ve šlépějích svého o pět let staršího bratra Fidela.
Oba chodili do jezuitských škol a na Havanskou univerzitu (tu Raúl nedokončil), bojovali za svržení Batistovy diktatury a byli odsouzeni za útok na kasárna Moncada v roce 1953.
V roce 1955 byli oba amnestováni a v mexickém exilu založili Hnutí 26. července. S 80 jeho členy, včetně legendy Ernesta Che Guevary, se v prosinci 1956 vylodili na jihovýchodě Kuby, jako jedni z mála tento výsadek přežili a pak z hor Sierra Maestra zahájili partyzánskou válku.
Po vítězství revoluce v roce 1959 zastával Raúl nejprve vedoucí funkce v provincii Oriente - mimo ústředí byl "uklizen" pro svůj příliš radikální přístup k odpůrcům revoluce, jež nechával popravovat. Postupně se ale propracoval do nejužšího vedení - jako druhý tajemník ústředního výboru komunistické strany se stal v roce 1962 i náměstkem a posléze prvním náměstkem předsedy vlády.
Raúl Castro byl od roku 1959 ženat s vyučenou chemičkou Vilmou Espínovou (zemřela v roce 2007), s níž má čtyři děti. Dcera Mariela je známou aktivistkou bojující na Kubě za práva homosexuálů, jediný syn Alejandro (46) by se podle některých spekulací mohl v budoucnu stát hlavou Kuby.
