Hodně sliboval a hodně mu lidé věřili. Mezitím vystřízlivěl on i jeho příznivci. Kdo si myslel, že lze Ameriku a svět změnit škrtem pera od stolu v Oválné pracovně, je asi zklamán. Ostatní děkují, že to nebylo horší.
Sněmovnou reprezentantů prošel upravený návrh reformy zdravotního pojištění o 1990 stranách 7. listopadu. Sám ho ve volbách podával za pilíř své domácí politiky. Zaspal nadšení prvních dnů vlády a převahy v obou komorách a nechal lobbisty zmátořit se.
Z republikánského tábora pro něj zdvihl ruku jen jeden z poslanců, Anh "Joseph" Cao z New Orleansu, první Vietnamec v kongresu Spojených států.
Proti němu ale bylo mimo jiné 39 demokratů (z 258)! Konečný poměr byl 220 ku 215 pro. Hlavní obavy z Obamy pramenily z přesvědčení, že náklady na pojistky budou mnohem vyšší než dnes kalkulované.
ČTĚTE TAKÉ: Rozepsaná Obamova kniha: Proměny v roce jedna. V. díl
Reforma bude stát během deseti let 1,1 bilionu dolarů. K bezplatné péči teď má přístup dalších 36 milionů Američanů a dohromady to bude 96 procent. Nové pojistné programy odstartují roku 2013.
Obama chtěl zákon podepsat do konce roku, ale v senátu prošla v prosinci verse s vlastní alternativou změn.
A znovu nastupují lobbisté z pojišťoven, lékařských a nemocničních institucí a farmaceutických obrů...
Uctivost v říši draka
V listopadu byl Obama na své první asijské cestě a kupodivu se nezastavil v Indonésii, kde strávil v dětství čtyři roky, ani v největší z demokracií na planetě. Novou japonskou vládu Jukia Hatojamy přemlouval v setrvání při vojenské a materiální podpoře války s islámským terorismem a v Číně se choval s uctivostí dosud u amerického státníka nezvyklou.
Ostatně předcházelo tomu před měsícem rozhodnutí, nepřijmout před cestou do komunistické říše ve Washingtonu dalajlamu.
Bill Clinton před desetiletím ještě v pekingském Velkém sálu kritizoval během tiskové konference s Ťiangem C´-minem masakr na Tchien-an-menu. George Bush před třemi roky donutil v Bílém domě Chua, aby společně odpověděli na otázky amerických a čínských novinářů.
Obama nyní ve stejném sálu jako Clinton souhlasil s Chuem, že se otázky novinářů konat nebudou...
Obamův tiskový tajemník po protestu novinářů, že prezident s nimi nekomunikuje, vydal prohlášení citované listem Washington Post v duchu komunistických aparátčíků: "Návštěva Číny prezidenta Obamy demonstrovala hloubku a šířku globálních a dalších výzev, v nichž je americko-čínská spolupráce kritická."
Namísto hromadných tiskovek pro novinářský doprovod, zval si Obama jednotlivé reportéry do hotelu odděleně.
V Singapuru na summitu APEC podal ruku myanmaskému premiérovi. V Jižní Koreji 18. listopadu cestu ukončil. Na rozdíl od svých cest do Prahy a Ankary v dubnu nebo Káhiry v červnu nezanechal v regionu žádnou stopu.
Čínská hrozba
Dokonce ani partajně selektovaní studenti v Šanghaji z něho nebyli nadšení, když před nimi mluvil o volném přístupu na internet.
V Pekingu se na pět minut setkal se svým nevlastním bratrem Markem Ndesandjoem, který žije v Číně se svou čínskou manželkou. Prezident nečetl knihu svého bratra, kterou nedávno vydal a v níž je Barack Obama sr. popsán jako dosti negativní osoba s mravy opilce. Junior prohlásil, že život jeho otce není žádným tajemstvím ani to, že to byl problémový člověk, ale také nic, čím by se delší dobu zabýval.
Čínské vystupování na kodaňské konferenci Spojených národů o klimatu v prosinci a její fiasko mimo jiné pod čínským tlakem jsou pravděpodobně klíčovým datem pro degradaci americké hypermoci a definitivního nástupu komunistické Číny.
Před Vánocemi 2009 se čínský premiér Wen Ťia-pao účastnil jednání ostentativně minimálně (v plénu byl jen jednou), a když se z Ameriky objevil Obama, dával se navštěvovat ve své rezidenci a jednou nechal amerického prezidenta půl hodiny čekat, neboť prý má ještě jiné lidi, s nimiž musí jednat... Obama čekal...
Obama se stal v očích nadutého Pekingu mužem číslo dvě. Číňané používají rozvojových zemí jako kdysi Západ třetího světa proti Sovětskému svazu. Sympatie, úvěry, spolupráce s diktátory všech kalibrů...
Čína se roku 2009 stala světovou velmocí a nic na tom nemění to, že Spojené státy jsou suverénně vojensky nejsilnější zemí, jejíž rozpočet na zbraně je vyšší než součty všech ostatní vojenských rozpočtů všech států na světě dohromady, včetně Rusů a Číňanů.
Foto: ČTK/AP
