Rusko to k nevoli USA myslí vážně s opětovným sbližováním s Kubou, podporovanou za sovětských časů. Kremelský šéf Dmitrij Medveděv a jeho premiér Vladimir Putin už vychvalovali oživení tohoto někdejšího partnerství. Motivací jsou prý především hospodářské zájmy.
Ruští politici a vojenští experti nicméně nadhodili i možnost rozmístění ruských vojáků v karibské oblasti.
To, co by bylo z pohledu Moskvy možnou reakcí na kontroverzní rozmístění částí amerického protiraketového štítu v Polsku a v České republice, přidělává Západu dodatečné starosti.
Ruská politoložka Maria Lipmanová z moskevského Carnegieho střediska považuje v současnosti často vyjadřované obavy, že by mohla nastat nová kubánská krize, za přehnané. "Z Kuby nepřicházejí žádné signály, že tam je ruská armáda vítána," říká expertka. Vedení v Moskvě prý hledá přiléhavou odpověď na plánované umístění raket v Polsku. A při tom se nastiňují různé scénáře.
Putin ještě jako prezident loni pohrozil namířením ruských raket na Polsko. Moskva se cítí ohrožena, prohlásil. Ve spontánním výhrůžném gestu poprvé od sovětských dob vyslal ruské strategické dálkové bombardéry na hlídkové lety nad světovými moři. Ruští vojenští činitelé se údajně už poohlíželi na Kubě a zjišťovali, zda by tam mohly bombardéry tankovat. Bývalý kubánský prezident Fidel Castro v červenci projevil ochotu k bezpečnostním jednáním, svému bratru a nástupci Raúlovi ale radil k mlčení v choulostivých vojenských otázkách.
Washington zareagoval rychle a ostře. Komentátoři ve slovních bitvách připomínali měření sil supervelmocí z roku 1962, které vstoupilo do dějin jako "kubánská krize". Washington a Moskva se tehdy ocitly na prahu jaderné války kvůli ruským raketovým silám na Kubě. Moskevské vedení se následně zavázalo, že už nebude rozmísťovat na Kubě žádné ofenzivní zbraně, Washington naproti tomu souhlasil s odstraněním svých raket z Turecka a přislíbil, že nebude usilovat o násilné svržení režimu na Kubě.
Rusko už několik měsíců obviňuje Spojené státy z odstupování od odzbrojovacích dohod. Ekonomicky znovu silná a politicky sebevědomá obrovská ruská říše se cítí být ohrožována ve své bezpečnosti rozšiřováním NATO na východ až k jejím hranicím. Dokonce ani domácí vojenští experti však vzhledem k jejich zuboženosti nevidí v ruských ozbrojených silách vážné nebezpečí pro Západ.
Rusko a Západ spojují vzájemné hospodářské závislosti, které jsou pro Moskvu mnohem důležitější než vztahy s Caracasem nebo Havanou. Ruské peníze jsou v západních podnicích, bankách a nemovitostech - to nebude Moskva podle názoru pozorovatelů dávat v sázku. Přesto patřilo odjakživa k základním rysům ruské politiky ponechávat dveře otevřené na všechny strany. Navíc chce Rusko především prodávat zbraně.
Vůdci jako venezuelský prezident Hugo Chávez rádi těchto nabídek Rusů využívají. Venezuela je už dlouho nejlepším zákazníkem ruských zbrojařských dodavatelů v Latinské Americe. Vláda levicového nacionalisty nakoupila v Moskvě v posledních letech už za zhruba čtyři miliardy dolarů (62 miliardy korun). Žádná jihoamerická země nevydává tolik peněz za zbraně jako tento členský stát skupiny OPEC. Obraz nepřítele definoval moskevský štamgast Chávez už před mnoha lety: "imperialistickou" vládu ve Washingtonu.
Na adresu USA pohrozil Chávez naposledy v neděli, když oznamoval dodání posledních z celkem 24 objednaných ruských stíhacích bitevníků Suchoj: "Při pokusu o invazi úder oplatíme." Obavy a kritiku nejen v Caracasu, ale i v Brasilii a Buenos Aires, vyvolala nedávno reaktivace čtvrté americké flotily, která po půl století opět operuje v Karibském moři.
"Každé americké plavidlo, které vpluje do venezuelských řek, půjde ke dnu," varoval Chávez ve venezuelské televizi. Experti v minulých měsících několikrát vyjádřili názor, že nákupní horečka Venezuely už rozpoutala v regionu horečné zbrojení.
Foto: AP, Reuters, archiv
