Nyní je rájem motorkářů, cyklistů, romantiků nebo lidí, kteří nikam nespěchají. Tak to ale vždycky nebylo. Americká dálnice Route 66 se za necelých 60 let svého provozu stala důležitou dopravní tepnou, ale i opěvovanou legendou. Autostráda, která spojovala od listopadu 1926 západní pobřeží Spojených států s Chicagem, přestala 27. června 1985 sloužit jako dálnice.
Matka cest, jak ji nazval ve svém románu Hrozny hněvu spisovatel John Steinbeck, Hlavní třída Ameriky či Cesta slávy byla před 30 lety nahrazena pěti novými dálnicemi. Určité úseky Route 66 pak převzaly jednotlivé státy, některé soukromníci, jiné byly opuštěny úplně.
Hlavní zásluhu na vybudování východozápadní diagonály měl podnikatel Cyrus Avery. Na jeho popud se v roce 1921 začalo uvažovat o stavbě silnice, která měla zejména přitáhnout pracovní sílu na západ země. Trasa zprovozněné Route 66 vedla z Grand Parku v Chicagu do Los Angeles (od roku 1936 do Santa Moniky), měřila 3940 kilometrů, procházela třemi časovými pásmy a osmi státy.
Podle Averyho přání měla nést číslo 60. Stejné pojmenování si však přáli stavitelé pro silnice v jiných částech USA. Nakonec Avery navrhl číslo 66, i když se s takovým označením nepočítalo. Dvě šestky měly výhodu v tom, že se snadno pamatují a také při vyslovení mnohem lépe zní.
Route 66 se stala trvalou součástí americké kultury. Kromě Steinbecka ji proslavil kupříkladu jazzový pianista Bobby Troup, jenž napsal píseň Route 66, která se stala hitem a hráli ji i Chuck Berry, The Rolling Stones nebo Depeche Mode. Dálnice vystupovala i ve filmu Bezstarostná jízda či v animovaném filmu Auta.
