Americký Detroit se stal v poslední době synonymem pro upadající město. Někteří v něm ale spatřují první postindustriální sídlo v USA a nedávné vyhlášení bankrotu považují za nový začátek. Mezi tyto optimisty patří i skupina squatterů, která v kdysi prosperujícím centru automobilového průmyslu obsazuje opuštěné domy. Snaží se zde prosadit své utopické představy.
Přijeli se slovy o lásce a míru a plánem vybudovat komunitu pro spirituálně orientované a umělecky nadané jedince. Společenství, které bude soběstačné. Jako svůj domov si vybrali jednu z nejzanedbanějších čtvrtí v Detroitu přiléhající ke slavné ulici 8 Mile Road rozdělující město na bělošskou a černošskou část.
Ti, kteří zde zůstali, se před několika lety při pohledu na nové sousedy se jmény jako Mars nebo Kokos nechápavě drbali ve vlasech. Novousedlíci začali opuštěné domy natírat pestrými barvami a na volných prostranstvích zarostlých plevelem začali pěstovat zeleninu (odborně řečeno provozovat guerillové zahradnictví).
Teď jich zde žije asi tucet, nepočítaje "couchsurfery", kteří v domech přespávají během svých cest. Obejdou se bez elektřiny, ústředního topení i vodovodu. Ohřívají se pálením dřeva v kamnech a umývají se venku vodou přinesenou ve vědrech.
Každý z nich sem přišel z jiných důvodů, jejich cíl je ale společný - žít tak, aby co nejméně poškozovali životní prostředí. Mysleli, že Detroit bude vzhledem ke svým problémům ideálním místem. Řekli si, že když zdejší domy nikdo nechce, tak se do nich nastěhují oni - ať už s povolením, nebo ne.
Na začátku samozřejmě došlo ke kulturnímu střetu s místními obyvateli. Někteří si na nově příchozí stěžovali, místní zloději v nich pak uviděli snadné oběti. Squatteři ale tvrdí, že sousedství nepřišli zabrat pro sebe, jen ho chtějí vylepšit. Rozdávají jízdní kola malým dětem, sekají trávu na opuštěných pozemcích a dělí se s místními o vypěstované plodiny.
"Každý je tady, protože tu chce být, protože vidí možnost dosáhnout změny. Jsme tu, abychom do sousedství investovali," řekl deníku Detroit Free Press jednatřicetiletý Mars, úředně Marshall Symons.
Jak došlo k tomu, že jedna detroitská ulice vypadá, jako by se vrátila do šedesátých let?
Před třinácti lety tady chiropraktik Robert Pizzimenti otevřel léčebné centrum. Nejdřív si vyčítal, kam to vlezl. Detroit byl už tehdy v problémech. "Byl to tady úplně jiný svět. Nikdy jsem si neuvědomil, jak špatné to tady je," vzpomíná.
Čtvrť State Fair, do které přišel, ztratila za deset let polovinu obyvatel. Nachází se zde Robinwood Street, jež se stala známou poté, co lidé opustili 60 z 66 domů, které v ní stojí. Nejčastěji zde potkáte prostitutky a drogové dealery.
Pizzimenti natřel svůj dům na žluto, začal v něm pořádat meditační sezení a lekce bubnování. Postupně otevřel i vegetariánskou restauraci a obchod s bylinkami. Několikrát ho vykradli a dokonce byl na ulici přepaden výrostky, kterým občas dával peníze. Chtěli víc.
Ty, kteří mu otravují život, téměř sám omlouvá. "Znám hodně špatných lidí, ale oni ve skutečnosti špatní nejsou. Udivuje mě, jak přežívají. Jsou prostě zoufalí. Když mají v kapsách peníze, stávají se z nich lepší lidi," tvrdí.
Netrvalo to dlouho a Pizzimenti získal parťáka. Brzy poté, co o kousek dále koupil jeden z opuštěných domů, se objevil chlápek, který si říkal Mars. Bydlel v San Francisku, když se na internetu dozvěděl o ekologické vesnici, kterou se pokusil vybudovat jiný Detroiťan. Usedl na kolo a za dva měsíce byl v cílové destinaci. To, co viděl, ho ale zklamalo.
"Myslel jsem, že se nastěhuju do něčeho, co už funguje. Byl tam ale jen jeden člověk s jedním domem a zahradou," popisuje. Dotyčný se dokonce po čase odstěhoval. Mars ale zůstal a rozhodl se, že jeho nápad dotáhne do konce sám.
Usadil se v opuštěném domě vedle Pizzimentiho a otevřel obchod pro cyklisty. Následně začal zvát zmíněné "couchsurfery". Někteří pobyli pár dní, jiní déle. Nejvíce se jich objevilo, když se před dvěma lety ve městě konaly protesty Occupy Detroit.
Ne všichni ale vyznávali stejné myšlenky jako zakladatelé komunity. Objevili se tu opilci, rváči, zloději. Jednou došlo k pokusu o znásilnění. Takových lidí bylo třeba se zbavit.
Policie squattery většinou nechává v klidu. I proto, že to vlastně squatteři už tak úplně nejsou. Pizzimenti pomalu skupuje domy v okolí, aby předešel možným problémům. Jen konzervativnější sousedi mají s "náplavou" občas problém.
"Moje dvanáctiletá dcera za mnou jednou přiběhla a říkala: 'Tati, po ulici běhají nahé ženské'. Oni se to snaží prezentovat tak, že ještě nejsme připraveni se změnit. Pro mě to je ale cesta zpátky. Jako kdybychom se znovu stávali zvířaty. Žijí jako jeskynní lidé," je přesvědčen Larry Lions "odnaproti".
Squatteři uznávají, že se občas dějí divočejší věci a na nahotu taky sem tam dojde. Část obyvatel je ale zakladatelům detroitské "Christianie" vděčná. Prý se alespoň někdo snaží život ve městě zlepšit.
