Kolumbie je drogová velmoc. Čtyřicetiletý boj tamější vlády za "očištění" země je až na výjimky marný. Nic nepomáhá. Ani pomoc USA, kterých se tento problém bezprostředně dotýká, ani vojenská snaha potírat pěstitele drog. Nyní ale vedení jihoamerické země pod vedením prezidenta Juana Manuela Santose mění strategii. "Z logiky věci musíme něco změnit, protože naše snaha nikam nevede," přiznala nejvyšší hlava bezmála padesátimilionové země.
Drogový průmysl představuje pro Kolumbii jakýsi druh rakoviny, který prorůstá skrz na skrz systémem. Nedá se říct, že by se v boji proti němu neobjevovaly dílčí úspěchy. Kolumbijským jednotkám se například povedlo tento rok na jaře zabavit nárazově kokain v hodnotě 5,5 miliard korun zakopaný pod banánovníky, což byl největší drogový úlovek v moderní historii a pořádně bolavý úder místní mafii. V žádném případě to ovšem nebylo K. O., po kterém by se po čase nevrátilo zpět do zajetých kolejích.
De esta forma nuestra @PoliciaColombia @PoliciaAntiNar logró incautar 8 toneladas de cocaína del #ClanÚsuga pic.twitter.com/Sr9TCDyVbw
- Mindefensa Colombia (@mindefensa) May 15, 2016
To si uvědomuje i prezident Santos. "Je to šílené. Náš boj proti drogám je jako jízda na rotopedu. Dřete, až z vás pot stříká, ale když se podíváte kolem sebe, stojíte pořád na místě," citoval prohlášení Santose The Guardian z mimořádného zasedání OSN, na němž se řešil nárůst celosvětové spotřeby drog.
Přiznej drogy, dostaneš pole
Santos se tedy pokouší hledat řešení. V minulém roce například Kolumbie legalizovala marihuanu pro medicinské účely s cílem sebrat drogové mafii náboje a destabilizovat trh s těmito látkami (více jsme psali ZDE). Již předtím povolila držení 20 gramů marihuany pro vlastní účely včetně pěstování dvaceti rostlin nebo slíbila zemědělcům, kteří se přihlásí k pěstování koky, že se vyhnou stíhání a k tomu navrch dostanou kus pole, aby mohli začít znovu, tentokrát legálně.
"Starý způsob, jak potírat drogový průmysl, je neúčinný. Vynaložili jsme miliony dolarů a bylo to k ničemu," vysvětloval Santos obrat o 180 stupňů. Kolumbie totiž předtím uplatňovala metodu biče a tvrdě trestala. Nyní se snaží nabídnout alternativu. "Čistě represivní systém je špatný a krutý," dodal prezident s ohledem na další ústupky ve válce s drogovou mafií.
Všude peníze z koky
Santos ovšem neslibuje žádné bleskové změny, ale postupné reformy společnosti. "Začínáme právě teď, ale transformace bude trvat dlouho. Desítky let," upřesňuje. Velkým problémem totiž je, že plno menších pěstitelů je k pěstování rostlin sloužícím k výrobě drog donuceno situací - nemají kde jinde sehnat peníze na jídlo a základní potřeby. "Nechceme pracovat s kokou. Chemikálie, které používáme, jsou pro naše zdraví i životní prostředí špatné, raději bychom pěstovali potraviny, říká jeden z nich osmačtyřicetiletý zemědělec Neftalí Rodriguéz.
"Když jíme, je to z peněz za koku. Když jdou naše děti do školy, je to budova postavená z výdělků za koku. Když chceme jít k lékaři, zaplatíme ho z peněz za koku," stěžuje si Rodriguéz. "Nedostáváme žádné dotace a o vládě slyšíme jen v případě, že nás navštíví armáda," shrnul. To si uvědomuje i kolumbijský prezident. "Musíme zajistit sociální i ekonomické alternativy pro tyto drobné pěstitele nelegálních plodin. Je to velmi zranitelná skupina, musíme je přivést zpět k legálním rostlinám," vysvětloval Santos pro britský nedělník The Observer.
Světlo na konci tunelu?
Jenomže lidem se nežije na severu země špatně, a tak drogový byznys bují dále. Obchody při hranicích se sousední Venezuelou jsou dobře a levně zásobeny zemědělskými produkty. Ale až na místní rajčata se vše dováží ze vzdálenějšího okolí. Nabízí se tak řešení, proč koku nenahradit právě těmito dováženými produkty. Jenomže plodina sloužící k výrobě populární drogy má stabilní cenu a i poptávku. Kupci odebírají takzvanou pastu z koky přímo od pěstitelů a dobře platí - v průměru 800 dolarů za kilo, což by tak možná dostali za rajčata ze zlata.
Vůdce rolníků Yonny Abril ale situaci nevidí tak bezvýchodně. Věří, že pojmenování problému vládou povede postupně ke změnám a zemědělství v Kolumbii se přesměruje k legálním aktivitám. "Vláda přiznala, že drogy jsou sociální problém. Vidím tak malé světlo na konci tunelu, protože vojenské řešení nefungovalo," říká, co si myslí o Santosových plánech. "Není to ale jen o tom, že vymění jednu plodinu za druhou. Že nám místo koky vnutí rajčata. Musí se změnit státní systém. Investovat do sociální sféry. Potřebujeme tady školy, silnice a další investice. Podle něho je řešením pěstovat koku pro jiné účely, než je výroba drog," dodal a potvrdil tak zmíněné vyjádření Rodriguéze.
Dohoda s rebely z FARC
Otázkou je, do jaké míry má Santos podporu široké veřejnosti. Jedním bodem v boji proti drogám je i usmíření s ultralevicovými rebely z FARC, kteří se "živí" právě obchodováním se zakázanými látkami. Jenomže tyto jednotky jsou pro mnohé Kolumbijce trnem v oku. Ostatně, aby ne. Proti vládě a paramilitantním frontám toto seskupení vede více než padesát let válku, během které zahynulo přes čtvrt milionu lidí, a to zejména z řad civilistů. Že bude mít prezident problémy s ústupky kvůli smíru s FARC ukázal i výzkum veřejného mínění, který zveřejnil web Columbian report.
Ten poukázal na názorovou roztříštěnost mezi Kolumbijci. Ještě před týdnem se mírná většina klonila proti uzavření dohody, nyní se názor společnosti převrací pro dohodu. Ale jak nakonec dopadne plánované referendum, toť otázkou. Hodně hlasujících je nerozhodnutých, nebo se naopak k referendu nechystají. Santos každopádně nemá plán B, což může být hodně zrádné. Veřejnosti hlavně vadí velké ústupky vlády vyvolávající dojem, že smlouva je jednostranně výhodná pro FARC. To pro mnohé hlasující může být nepřípustné. Zářným příkladem toho, že hlasování může dopadnout zcela jinak, než předpokládají odhady, je například referendum o brexitu.
