Ambiciózní projekt prezidenta Huga Cháveze zavést ve Venezuele "socialismus 21. století" naráží na překážky - snadno dostupnou hotovost, korupci a rostoucí skupinu občanů bohatnoucích na exploataci ekonomických nedostatků.
Chávez sliboval revoluci, když poprvé vyhrál volby v roce 1998. Od svého třetího vítězství loni v prosinci slibuje urychlení přeměny Venezuely ve společnost, kde "nový člověk" nebude záviset na sobeckých impulsech a naopak se obětuje pro společné dobro, píše ve své analýze Reuters.
Avšak po devíti letech Chávezova vládnutí někteří analytikové upozorňují, že idea vytvoření "nového člověka" a beztřídní společnosti má ve Venezuele ještě menší šance na úspěch než někdejší pokusy v jiných zemích, počínaje Ruskem přes Nikaraguu až po Kubu.
"Venezuelané jsou individualisté," říká Luis Pedro Espaňa, ředitel institutu pro ekonomický a sociální výzkum při Katolické univerzitě Andrése Bella. "Nemají sklony pracovat pro komunitu. Jsou velmi konzumní, a to i (Chávezovi) stoupenci."
Obvykle Latinská Amerika Venezuelany považuje za bezstarostné lidi, kteří žijí okamžikem - a tento názor vyvolává jen málo odmítavých reakcí i v samotné Venezuele.
Pár obrázků ze života ve Venezuele může pomoci vysvětlit skepticismus nad Chávezovým "novým člověkem": například před plakátem, který hlásá, že "neformální ekonomika je zakázaná", stojí žena v upjaté bílé blůze a vyvolává "dolary, dolary, dolary". Nabízí je za dvojnásobek oficiálního směnného kurzu. Sleduje ji při tom párek policistů se znuděným pohledem.
V luxusním hotelu v centru Caracasu host v proužkovaném obleku platí účet hromadami bankovek ve velikosti cihel. V rušné samoobsluze jsou police nacpané dováženou whisky, ale maso a vejce tu jsou takřka k nenalezení. Ovšem v malém městečku v Andách se policie prohání v nablýskaném novém hummeru, který se sotva protlačí úzkými uličkami.
Venezuelský černý trh s devizami pramení z přísných kontrol nad zahraniční měnou. Nedostatek základních potravin je výsledkem kontrolovaných cen. A balíky peněz a luxusní automobily pocházejí z ropného boomu a veřejných výdajů, jež přispívají k rychlejšímu růstu ekonomiky a nejvyšší inflaci v Latinské Americe.
Kombinace všech těchto jevů přispívá k vytvoření podmínek pro pokračování toho, co Chávez popisuje jako viry, jež nakazily několik generací občanů v zemi bohaté na ropu. V nedávném projevu s odkazem na citát Karla Marxe řekl, že "každá nová společnost se rodí nakažená starou společností".
Přinejmenším jedna z těch starých infekcí, totiž korupce, se však evidentně ještě zhoršuje od Chávezova nástupu k moci, kam ho vynesla podpora chudé většiny z 26 milionů obyvatel.
Podle organizace Transparency International, která monitoruje korupci ve 163 zemích, Venezuela trvale směřuje k dolnímu konci seznamu. Venezuela je teď na 138. místě a nejhorší v Latinské Americe.
Chávez využívá zlatého ropného dolu - globální ceny za ropu se zpětinásobily od jeho prvního mandátu - a utrácí miliardy dolarů na sociální projekty, infrastrukturu i přímé hotovostní podpory nejchudším.
Podle vládních statistik počet Venezuelanů žijících v chudobě klesl za Cháveze ze 42,8 procenta na 30,4. Podle výzkumníků z Katolické univerzity tvoří nyní chudí 45 procent obyvatelstva, což je však rovněž méně než univerzita zjistila v roce 1999.
Ale zatímco chudoba klesá, třídní rozdíly přetrvávají a vznikla i nová skupina - bolíburžoazie. Toto slovo v sobě spojuje jméno bojovníka za nezávislost Jižní Ameriky Simóna Bolívara a buržoazie - narážka na bolívarovskou revoluci, kterou Chávez vyhlásil v roce 1999.
Bolíburžoazie zahrnuje Venezuelany aktivní na černém i šedém trhu, vládní úředníky, kteří zavádějí přirážky na běžné služby, zprostředkovatele v ropných obchodech, osoby peroucí špinavé peníze i organizace obchodující s drogami.
Chávez připouští, že jeho revoluce má daleko do završení, navzdory dalekosáhlým pozemkovým reformám a znárodňování strategických průmyslových odvětví.
Jeho současný mandát vyprší v roce 2012, ale on už loni v létě nadhodil rok 2021.
Foto: Profimedia a Alo Presidente










