Být Američanem ohrožuje zdraví. Zatímco jihokorejská holčička So Jon, která se narodí v roce 2030, bude mít naději, že se dožije devadesáti let, Maddison, která se narodí v téže době v Kansas City, zemře o sedm let dřív. Důvod? Bude Američanka, píše v komentáři k chystané změně zdravotnického systému v USA Richard Cohen z listu The Washington Post.
Muži a ženy v USA nežijí tak dlouho jako lidé ve dvou desítkách zemí včetně těch, které Spojené státy pomohly porazit ve druhé světové válce, například v Německu, Itálii nebo Japonsku. V USA je více obézních lidí, více drogově závislých a také víc automobilových nehod. Američané mají navíc větší tendenci řešit spory ne slovy, ale zbraněmi. Dalším důvodem je americký zdravotnický systém.
Britský odborný časopis Lancet v únoru zveřejnil projekci průměrné délky života v rozvinutých zemích na příští desítky let. V Jižní Koreji stejně jako v dalších bohatých zemích platí, že onemocníte-li, jdete k lékaři. Není třeba obávat se nákladů, kvůli nemoci tam nezbankrotujete.
Za lhostejného přihlížení prezidenta Donalda Trumpa vedou nyní američtí republikáni debatu o tom, co nazývají zdravotní péčí, ačkoli nejde o zdraví ani o péči, píše komentátor. Snahou je změnit reformu, kterou prosadil Trumpův předchůdce Barack Obama. Prezident Trump podle Cohena neví, co činí, protože se o to, co činí, nestará. Jediné, co chce, je zvítězit, je přesvědčen komentátor. V roce 2015 Trump tvrdil, že nechá na pokoji programy Medicaid a Medicare, tedy programy určené chudým seniorům. Teď už o tom nemluví.
Spojené státy mají v rámci bohatých zemí vysokou úmrtnost novorozenců - na tisíc dětí připadá 5,8 úmrtí, zatímco v Kanadě je to 4,6, ve Francii 3,3, v Británii 4,3 a v Jižní Koreji tři.
Krutost amerických republikánů
Republikáni na chudé nemysleli nikdy, ale letos se jejich nezájem mění v krutost, tvrdí Cohen. Ať z chystané změny vzejde cokoli, chudí z toho žádnou výhodu mít nebudou. Pikantní je to hlavně proto, že mnozí Trumpa volili, neboť věřili jeho bláznivým slibům a líbilo se jim jeho naparování.
Republikánský poslanec Jason Chaffetz z Utahu poznamenal, že chudí zvolili špatně, když dávají přednost mobilnímu telefonu před zdravotním pojištěním. Jeho úvaha se rovná výroku Marie Antoinetty, která na poznámku, že chudí nemají chléb, odtušila, ať tedy jedí koláče. Chaffetz měl pravdu v tom, že sázka na Trumpa byla opravdu špatná, protože chudí tím o mnoho přijdou. Trumpa totiž podle něj nezajímají.
Když před několika lety jeden novinář z The Washington Post cestoval světem s pochroumaným ramenem, mohl si udělat obrázek, kolik stojí ošetření v různých zemích. Ve všech - v Japonsku, Británii, Německu, Indii, na Tchaj-wanu a ve Francii - dostal stejnou odpověď: bude to stát málo, někde nic. Dozvěděl se, že ve všech bohatých zemích je zdravotní péče zaručena. Některé z těchto zemí mají státní systém, některé ne. Ale fungují. Ani jeden z těchto systémů není dokonalý ani levný. Ale ve všech je ošetření základním právem občana. Onemocníte, uzdravíte se. Často v domácím prostředí.
Republikáni a další, kdo se bojí zestátnění systému, by měli vysvětlit svůj postoj matce s nemocným novorozencem. Měli by umožnit debatu o zdravotní péči, ne jenom říkat, jak je hrozná. A hlavně by měli vysvětlit malé Maddison, proč zemře dříve než So Jon. Musejí přiznat, že to bude proto, že bude Američanka, píše komentátor Cohen.
