Ženy u afghánského policejního sboru proniknou tam, kde jejich kolegové neuspěli. Dostanou se za dveře domů, kam muži nesmějí a zlepšují vztahy ve společnosti. Trápí je však diskriminace a těžký postup vzhůru v kariéře.
V obličeji Chatíry Málikzadíové se zračí sebeuspokojení, píše list The Christian Science Monitor. Mluví o chvíli, kdy kábulská policie zjistila, že opravdu potřebuje ženy. Ozbrojení muži zákona se striktními rozkazy prohledávat domy se totiž nikdy nedostali dál, než ke vstupní bráně. Dodržovali islámský zvyk, podle něhož „žena nevpustí do svého příbytku policistu-muže, pokud sebou nemá ženskou kolegyni."
Za čtyři roky její služby je právě tato chvíle světlým bodem její kariéry, přijít na pomoc muži v nesnázích. Domy však prohledávala zatím jen čtyřikrát. Nenosí ani obušek, ani jinou zbraň, ale některé její sousedky už zakazují svým dcerám se s ní bavit. Snad aby do dětských hlav nenasadila zvláštní názory.
Afghánské ženy hledají v měnící se společnosti rovnováhu mezi novými příležitostmi a tradicemi. Kábulská Policejní akademie je unikátním zkušebním terénem. Profese, jíž dominují muži, nabízí jak první náznaky emancipace a úspěchů, tak frustrující nedostatek možností.
Cesta vzhůru kariérou
V posledních letech nastal podle Tonity Murrayové, poradkyně pro otázky gender na afghánském ministerstvu vnitra, posun. Z pozice šéfek pasových oddělení se ženy dostaly na pozice vedoucích krizových call center. „Stále je to však hlavně o vaření kávy a symbolických krůčcích," dodává Murrayová.
Celkově má afghánská policie zhruba 80 tisíc zaměstnanců z nichž je jen pár stovek žen. Přesto jsou existují vysoké pozice, které obsazují. Předtím, než v září minulého roku zemřela rukou vraha, byla podplukovnice Malalaí Kakárová v čele oddělení zločinů proti ženám nejvýše postavenou důstojnicí.
Chatíra Málikzadíová se objevila i v televizní reklamě vysílané v Kábulu. V ní se ptá své fiktivní matky: „Když přijde policie, chceš, aby muži prohledávaly ženy?" I v učebně je jasné, že nadšení pro práci Málikzadíové nechybí. „Už v dětství, když jsem se koukala na filmy, jsem chtěla být důstojnicí," říká.
Vzpomíná také na tři měsíce, které strávila u Ministerstva pro boj s narkotiky jako vyšetřovatelka. Její výraz mluví za vše, žije život, který si jako dívka vysnila. „Opravdu tu práci miluji," prohlásila se zářivým úsměvem.
Málikzadíovou ale na druhé straně frustruje, že se zatím jen málo žen posunulo výš na žebříčku velení. „Ženy by měly být povzbuzeny," žádá. Nicméně takzvaná Jednotka pro rodinu, založená hlavně pro potírání domácího násilí, slibuje, že „budou moci ukázat, co v nich opravdu je," říká Murrayová. „Jakmile ukáží své schopnosti, dostanou více příležitostí."
Foto: Reuters, Profimedia
