Hopsají po střeše budovy parlamentu. Střetávají se s auty. Proskakují okny ložnic. Australská metropole Canberra má problém - příliš mnoho klokanů.Úřady se pokusily zasáhnout - sáhly ke sterilizaci samců a antikoncepci, ale nebylo to k ničemu.
Přeprava zvířat na nové, odlehlé pastviny byla příliš nákladná. Pak přišel na řadu odstřel. Mnozí Australané jsou ale zděšeni představou, že proslulý vačnatec je v hlavním městě houfně pobíjen.
Vládní průzkum veřejného mínění zjistil, že více než 80 procent obyvatel metropole je pevně přesvědčeno, že by volně žijící klokani měli zůstat tam, kde jsou. Podle jiné ankety se 17 procent tamních řidičů nejméně jednou střetlo s klokanem.
Klokan násilník a ničitel
Při nejnovějším setkání člověka s klokanem panikařící zvíře, které vzpřímeně stojící na svalnatých zadních končetinách měří asi 1,75 metru, prorazilo zavřené okno ložnice a skončilo na posteli, kde se choulila dvojice s devítiletou dcerou. Pak odhopkalo do ložnice jejich desetiletého syna.
Klokana nakonec vyhnal z domu nebojácný otec Beat Ettlin. Zvíře, které pak uteklo do kopců, po sobě zanechalo otisky pracek na posteli a krvavé stopy na rozbitém skle.
Podle odborníků nejsou lidé jediní, kdo je v nebezpečí - klokani ničí travnaté životní prostředí ohrožených druhů, jako jsou například 15 centimetrů dlouhé ještěrky, přezdívané bezuší draci.
Loni v reakci na pobíjení asi čtyři sta klokanů, kteří se sužováni hladem na oploceném vojenském pozemku v Canbeře navzájem požírali, vypukly tak bouřlivě protesty, že "popravčí četa", vyzbrojená omračujícími střelami a smrtícími injekcemi, musela zasahovat skrytá za plentami.
Odpůrci pobíjení klokanů se bouří. "Je to hanba, že lidé střílejí zvířata, která jsou naším státním symbolem," prohlašuje Pat O'Brien, předseda australské organizace na ochranu divoce žijících zvířat Wildlife Protection Association of Australia.
Nikdo neví, kolik klokanů žije volně v Canbeře s 340 tisíc obyvatel a v jejím okolí, ale tamní zalesněné stráně, louky a parky jsou pro tyto vačnatce ideálním životním prostředím. Experti jsou však toho názoru, že jejich počet je nutno až o tisíce urychleně zredukovat.
Klokaní populace se začala rychle rozrůstat poté, co zhruba před 220 lety dorazili evropští osadníci a začali kácet lesy. Klokani, živící se vegetací, houfně vyrazili na lučiny.
Evropa si pochutnává na klokanech
Zdá se, že snaha o kontrolu australské flory a fauny - místní i importované - nemá konce. Tisíce kilometrů dlouhé ploty mají držet v patřičných mezích králíky a divoké psy dingo. Až milion volně žijících velbloudů, kteří byli do země dovezeni v 19. století jako soumaři, požírá porost středoaustralských pouštních regionů.
Před měsícem Australané pobili tisíce jedovatých ropuch, jejichž předci byli v roce 1935 dovezeni z Jižní Ameriky, aby chránili plantáže cukrové třtiny.
Větší z více než 60 druhů klokanů se v některých oblastech přemnožili tak hojně, že začali ""vyjídat" své přirozené životní prostředí a ohrožovat úrodu.
Lovci se souhlasem vlády vystřílejí každoročně povolené množství klokanů. Vyrážejí v noci, kdy jsou klokani nejčilejší, a často se vracejí s mrtvými klokaními těly zavěšenými vzadu na náklaďáku.
Kvóty jsou různé. Pro rok 2009 je to podle sdružení Kangaroo Industry Association of Australia asi čtyři miliony. Mnohé další postřílejí farmáři, kteří mají povoleno hubit je kvůli ochraně úrody.
Klokaní maso, kdysi všeobecně opovrhované jako krmivo pro domácí zvířecí miláčky, teď servírují evropské restauranty jako steaky, a klokaní usně jsou považovány za prvotřídní surovinu.
Foto: Profimedia
