V Tunisku trvalo svržení prezidenta několik týdnů, v Egyptě necelý měsíc, režim v Libyi padl za osm měsíců a v Jemenu za rok. Syřané začali proti svému prezidentovi demonstrovat před dvěma lety. Po dvou měsících měly protesty tisíc obětí, ovšem nyní je v Sýrii občanská válka, která má na kontě už 70 tisíc mrtvých. Tolik lidí nezemřelo ani v Libyi, kde byly boje obzvlášť krvavé.
Proč právě syrský prezident Bašár Asad odolává? Stojí proti němu velká část světa, jak tvrdí mnoho západních médií, nebo je to naopak? Každopádně se v mnoha zemích Evropy liší názory občanů od oficiálních postojů jejich politiků.
Válka, zprvu nazývaná občanská, se postupně změnila v sektářskou, náboženskou, a stále větší roli v ní hrají zahraniční islamisté. Některé západní vlády plánují de facto vojenskou pomoc
Syrské svobodné armádě, která byla založena s pomocí dezertérů, se podařilo dobýt nemalé části území na severu a východě země. Má ale potíže udržet v chodu tamní instituce a zajistit služby a bezpečnost. Mnohde vládne anarchie a svévole. Zajatci jsou mučeni a popravováni bez soudu.
Dosavadní vítězství si připisují nejenom umírnění muslimové a liberálové, ale také radikální islámské organizace. Rozpory mezi těmito tábory se prohlubují a panují obavy, že mohou vyvolat otevřený sektářský konflikt.
Opozice zatím marně volá po účinnějších zbraních, které by jí umožnily Asadovu armádu porazit. Ti, kteří ji otevřeně podporují, nevědí, komu by vlastně zbraně padly do rukou. Není totiž jasné, kdo za opozici hovoří a kdo ji reprezentuje.
Vláda Bašára Asada nazývá ozbrojený konflikt boj s terorismem. Zčásti má pravdu. Pochybnosti by mohla rozptýlit sama opozice, kdyby se konečně dohodla na dočasné vládě schopné zajistit chod dobytých provincií. O to se ale snaží marně.
Zvenčí se situace Sýrie jeví pesimisticky. Jak řekl profesor mezinárodních vztahů z Paříže Khattar Abou Diab, "Sýrie se rozpadá a velmoci začnou něco dělat jen tehdy, až pochopí, že se ze Sýrie stalo nové Somálsko". Slabá somálská centrální vláda bojovala s islamisty několik let.
Za začátek syrské revolty se považuje protest v jihosyrském městě Dará, kde 15. března 2011 lidé vyšli do ulic s voláním Národ chce, aby vláda odstoupila. Následovalo zatýkání a mučení účastníků. Asad, jehož klan je u moci 40 let, si z následných protestů mnoho nedělal. Věřil, že revoltu, vedenou zčásti islamisty, zadusí podobně jako jeho otec Háfiz, který v roce 1982 utopil povstání Muslimského bratrstva v krvi až 40 tisíc lidí.
Rychlost sledu událostí v Tunisku nebo Egyptě umožnily tamní armády tím, že se od prezidentů odvrátily. V Sýrii je tomu právě naopak. Několik set vojáků sice dezertovalo, ale jinak armáda stále bojuje za Asada, protože jí velí členové jeho klanu alávitů.
Syrská armáda s neustále doplňovanými zbraněmi z Ruska a Íránu je mimořádně silná a při útocích na pozice povstalců proměnila mnohá města nebo čtvrti v trosky a suť. Silnou armádu měl k dispozici také Muammar Kaddáfí, a přesto prohrál. Podmínky v Libyi se s těmi syrskými nedají srovnat. Rusko totiž umožnilo západnímu světu zorganizovat intervenci v podobě bezletové zóny, ochrany civilistů a výcviku povstalců.
Bezletová zóna by v praxi znamanala začátek otevřené zahraniční intervence proti vládě v Damašku. Takzvaná ochrana civilistů by byla jen zástěrkou.
V případě Sýrie však spolu s Čínou zůstává Rusko v Radě bezpečnosti OSN neoblomné a "nepustilo" žádnou z rezolucí, které by umožnily zahájit účinnější pomoc opozici. Zbraně pro ni tedy bez mandátu financují Saúdská Arábie, Turecko a Katar. Je velmi pravděpodobné, že západní špionážní služby rebely zčásti řídí a hlavně jim poskytují informace.
I ty země, které uznávají, že je třeba opozici pomoci účinněji, jako jsou Francie a Británie a nyní konečně i USA, se omezují na nebojovou vojenskou techniku. Na těžké zbraně se stále vztahuje zbrojní embargo.
Analytik Nadim Shehadeh z londýnského střediska Chatham House se domnívá, že Asad se nebude cítit ohrožen, dokud se americký prezident Barack Obama nerozhodne pro intervenci, k čemuž se zatím nechystá. "Američané se bojí víc toho, co se stane po Asadově pádu, než Asada," řekl.
S tím, jak umírněné opozici docházejí zbraně a munice, se v konfliktu vytváří prostor pro radikální skupiny, jako je fronta An-Nusra. Bezpečnostní situace se natolik zhoršuje, že Syřané prchají do sousedních zemí po tisících denně. Je jich tam už milion a další dva jsou na útěku v Sýrii. Narůstá kriminalita, únosy a přibývá i vyřizování účtů mezi alávity a sunnity.
Armáda urputně bojuje o Damašek a o trasy, jež ho spojují s alávitskými oblastmi na severu a západě Sýrie. Vytváří se situace příhodná pro rozpad země podle náboženských a etnických linií, jejž poznal Irák a který komplikuje život Libanonu.
"Nejhorší ze všeho by bylo rozdělit Sýrii podle sektářských hranic jako v Libanonu. Znamenalo by to dlouhou válku," domnívá se pařížský profesor Abou Diab. Téměř dvacetiletý občanský konflikt v Libanonu nepřežilo na 150 tisíc lidí.
