Z pohledu rozvojových zemí se takové vymoženosti jako internetová sociální síť Facebook či on-line počítačové hry nejspíš zdají jako vrchol konzumu a přepychu, ale přitom se šíří i tam, a ještě na nich "zaostalé" země mohou vydělat. Aktivity na Facebooku či v hrách vyžadují jen malou kvalifikaci a Západ je "virtuálním dělníkům" ochoten platit relativně slušné peníze.
Potřebujete, aby měly facebookové stránky vaší firmy vysoké hodnocení? Není problém, agentury vám seženou stovky uživatelů, kteří vám body naklikají, nikdo už se neptá, proč je vaše firma tak oblíbená právě v Číně či Africe. Chcete si zahrát on-line hru typu World of Warcraft, ale nebaví vás to od začátku se slabou postavou? Za úplatu svěříte své přihlašovací údaje profesionálům, kteří vám vašeho hrdinu provedou nižšími úrovněmi a vypracují z něj mocného a patřičně vybaveného bohatýra.
Na možnosti virtuální ekonomiky pro rozvojové země se zaměřila studie Světové banky "Znalostní mapa virtuální ekonomiky. Přetvoření virtuální ekonomiky do rozvojového potenciálu" (ke stažení ZDE). Všímá si zejména faktu, že jsou západní spotřebitelé kvůli nedostatku času ochotni platit reálné peníze za virtuální zboží, tedy v podstatě čas, který v rozvojových zemích má relativně menší hodnotu. Totiž co je pro západního uživatele internetu malým poplatkem za vydatnější zábavu, může na druhé straně oceánu představovat rodinnou obživu.
"Důvod, proč lidé kupují herní zlaťáky, je stejný, jako proč platí lidi za umytí jejich auta – radši za to dají peníze, než aby to dělali sami. Můžete strávit řekněme 20 hodin života nudným vyděláváním herního zlata. Nebo můžete dvě hodiny pracovat a vydělat si na to skutečné peníze," řekl Guardianu čtyřiadvacetiletý hráč Jamie el-Banna. "Pár let nazpátek byla práce s počítačem kvalifikovanou prací. Klávesnice a myši jsou pluhy a kleštěmi dneška."
Čína naplní jakoukoliv poptávku
Přelévání virtuální ekonomiky do skutečného světa se v on-line hrách objevilo brzy po jejich vzniku, v 80. letech. O dekádu později už hráči her jako Ultima Online, EverQuest či Lineage běžně obchodovali se svými výdobytky či přímo postavami za reálné peníze – například na rozvíjejícím se aukčním serveru eBay. Odtud je již jen krůček k lidem, kteří by se takto skutečně živili. "Zlaté farmaření“ coby skutečný byznys je dnes rozvinuté například v Číně, potažmo Jižní Koreji či Vietnamu, tj. tam, kde jsou k dispozici informační technologie (potažmo dost hráčů takových her) a levná pracovní síla. "Jedinci s žádným formálním vzděláním či kvalifikacemi jsou schopni shromažďovat virtuální statky a peníze v on-line hrách a prodávat své majetky dalším hráčům za skutečné peníze," uvádí studie.
Jednu takovou "zlatou farmu" v Čchang-ša navštívila reportérka britského Guardianu. Profesionální hráči sedí v několika řadách a odehrávají nudné pasáže za movité hráče, kteří pak jen slíznou smetanu. "Je to jako dělat v továrně, jediný rozdíl je, že to je virtuální svět," říká Li Chua. "Pracovní podmínky jsou těžké. Nemáme volné víkendy, jen jeden den měsíčně. Ale oproti jiným pracím je to dobré. Nic jiného neumím a sem tam si hraní užiju."
Firma Wow7gold zaměstnává více jak stovku takových nájemných "náhradních" hráčů, vedle nich ale také početnou administrativu a obchodní oddělení. Tisíc zlaťáků ve hře World of Warcraft (WoW) prodává cca za dvě a čtvrt eura – tedy něco přes padesátikorunu, což za pár ušetřených hodin mnohým hráčům jistě stojí.
V Číně to však zhruba odpovídá denní dělnické mzdě. Nejvyšší objednávky ve WoW se pak pohybují v řádu jedné či dvou stovek eur, to už vám ale z nuly vypiplají bijce na maximální, pětaosmdesátou úroveň – což podle tabulek firmy vychází na dobré dva týdny práce.
"Největší transakce, co jsem viděla, byla sto tisíc zlaťáků, což stálo mezi dvěma a třemi tisíci liber. Pro mě to je spousta peněz, ale pro ně ne," řekla Guardianu Eva Jüanová ze zákaznické podpory firmy Wow7gold.
Výhodnější než export kávy
Globální trh se takto týká milionů hráčů, nejpopulárnější WoW má 12 milionů předplatitelů – a každý čtvrtý podle průzkumů platí za virtuální peníze skutečnými. Studie tak odhaduje globální obrat "zlatých farem" za rok 2009 na tři miliardy dolarů (přes 50 miliard Kč), odvětví zaměstnává řádově statisíce nájemných hráčů.
Světová banka si tady všímá podružnosti, která by však mohla mít velký význam pro rozvojovou pomoc a vývoj zaostalejších zemí. Velká část peněz, které se utratí za virtuální zboží, totiž doputuje až k samotným pracovníkům. Asi 30 procent si vezmou zprostředkovatelské agentury, zbytek si dělí "zlaté farmy“ se svými zaměstnanci. Pro srovnání, klasický vývozní artikl z rozvojových zemí, jako je káva, představuje obrat 70 miliard dolarů, ale jen 5,5 miliardy se dostane do zemí původu.
Většina provozovatelů on-line her skutečné platby za virtuální zboží odmítá a zakazuje, proti podnikavcům však těžko dokážou zakročit. Ale tipec by jim snadno mohli zatnout – stačí začít prodávat stejné vymoženosti za nižší ceny, prostě si je naprogramují a nepotřebují k tomu prakticky žádný čas strávený hraním.
"Zlatým farmám" by tak ze dne na den nastaly krušné časy, ale existují i další možnosti, jak s daným vybavením vydělávat. Například přesunout své zaměstnance na sociální sítě jako Facebook a nechat si platit za vytváření virtuálních přátel a fanoušků.
Jiné modely, citované studií Světové banky, zahrnují i skutečnou práci. Například v rozlišování obrázků či znaků, jaké se používá při ochraně proti pirátským programům – i naprosto negramotný člověk je v takovém případě použitelnější než sebelepší počítač. A při daném propojení světovou sítí je víc než jednoduché zaměstnat toho negramota za oceánem za pár dolarů.
