Chce kantor Obama jen naplácat nezbedovi Asadovi na holou?

Syrská ozbrojená opozice se raduje. Doufá, že očekávaný vojenský úder Američanů a jejich spojenců oslabí Bašára Asada tak, že ho pak už jen dorazí. Jde o předčasnou radost? Syrský prezident může útok Západu ustát. Záleží hlavně na tom, jakou strategii Obama a spol. zvolí. Dopad této strategie na bojišti snižuje už ale předem fakt, že Asadův režim útok očekává.  

Možností při napadení na Asada je dlouhá řada. Jaké si vybral Washington a Londýn, to budou hlavní aktéři, ukáže až samotná akce - pokud k ní dojde. O podobě úderu a jeho cílech lze tak zatím jen spekulovat.

Jedním z nejdůležitějších faktorů vedení války je moment překvapení. Kdo napadne protivníka na nečekaném místě, jindy než myslí, nečekanými jednotkami, nekonvenčními způsoby anebo novými zbraněmi, má velké šance vyvést jej z rovnováhy a vážně mu vojensky uškodit.

Z tohoto úhlu pohledu se Bílý dům chová v případě Sýrie hodně kontraproduktivně. Lze zřejmě bez většího přehánění prohlásit, že jde o nejočekávanější raketový a bombový útok v historii.

Je nejen známo, kdy začne, a sice v příštích dnech či týdnech, ale ví se předem dost podrobně i to, jaké zbraně se použijí.

Mluví se hlavně o střelách s plochou dráhou letu Tomahawk odpalovaných z amerických a britských plavidel (křižníky a ponorky), dále pak o strategických bombardovacích letounech.

Kolují také seznamy možných cílů, na nichž Pentagon pracuje bezpochyby už déle. Asadův režim má tak poměrně dost času na to, aby se připravil.

Jak uvedly rozvědky, Asadovi vojáci už od pondělí spí v noci mimo své stálé objekty a stanoviště. Do bezpečí se přesouvá i vojenská a jiná technika. Státní a vojenské vedení se údajně  zčásti přesunulo mimo Damašek. A objevily se i zprávy, že Asad se s rodinou uklidil na čas do Íránu.   

Podle toho, co dosud proniklo ven, se Washington nepřipravuje na válku s Asadem. A příliš mu nevadí, že syrský režim úder čeká. Obama a jeho stratégové plánují zřejmě malou invazivní variantu vzdušného vojenského úderu, která má splnit dva hlavní cíle - přinejmenším v očích americké a světové veřejnosti.

Za prvé má Asad zaplatit za údajné použití chemických zbraní (jde především o hrůzné umírání slovek lidí 21. srpna na okraji Damašku), byť by je ve skutečnosti nepoužil on, ale rebelové. A šlo by jen o záminku k vojenské akci prezentované jako trestná.

Asad by v tomto scénáři měl dostat za vyučenou tak, že by (už) chemické či biologické zbraně nikdy nepoužil.

Za druhé, to je pro Spojené státy ještě důležitější, Američané útokem na Asada alespoň trochu napraví reputaci důležitého blízkovýchodního aktéra, jež v minulých letech dost utrpěla.

Barack Obama se v prvním zmíněném scénáři zachová tak trochu jako učitel, který trestá žáka, jenž se pere na školním dvoře. A chová se navíc jako neférový rváč. 

Zkušenost z Balkánu a obavy z džihádistů

Washington by viditelně upřednostnil ukončení syrských jatek u jednacího stolu. Zvláště v nynější fázi, kdy má navrch Asadova armáda a kdy v ozbrojené opozici hrají stále významnější roli domácí a zahraniční džihádisté. Ze Sýrie se stalo bojiště mezinárodního džihádu.

Lákavým příkladem je Daytonská dohoda z listopadu 1995, jež ukončila tři a půl roku trvající válku v Bosně a Hercegovině. Srbové k ní byli dotlačeni i bombardováním NATO - bez souhlasu RB OSN.

Lze vzpomenout i čtyřdenní bombardování (USA a Británie) cílů v Iráku v prosinci roku 1998. Saddám Husajn tehdy dostal řádně za vyučenou ohledně jeho skutečných i zamýšlených zbrojních programů. Mnozí považují tento postup za lepší alternativu než pozdější v řadě směrů zpackanou iráckou válku z roku 2003. Strach z opakování iráckého scénáře v Sýrii je v USA značný.

Bílému domu nemusí ani příliš vadit, že v očekávaném útoku na Sýrii nesehraje významnou roli moment překvapení. Asad totiž může mimo jiné s poměrně chladnou hlavou zvážit, jak odpoví. A snad si dobře rozmyslí, aby nesměroval odvetné údery na Izrael. V takovém případě by mohla situace snadno eskalovat tak, že by USA nezůstaly jen u bombardování.   

Zaútočí NATO i na kajdisty a další teroristy?

Národní koalice sil revoluce a syrské opozice (také Syrská opoziční koalice) počítá v případě vojenského úderu proti Asadovi s jeho výrazným oslabením. V kruzích syrské opozice v tureckém Istanbulu vládne optimismus, jaký zde dosud nezažili.

Asad zaplatí za (údajný) chemický útok vysokou cenu, říká Ahmad Kamal, mluvčí Národní koalice. "Počítáme s těžkými údery, které zničí minimálně 50 procent Asadova vojenského arzenálu," prohlašuje. A mlčí o tom, zda mají rebelové domluvenou nějakou strategii, jak se při bombardování zachovat. A zda nemají na různých místech decimovaného protivníka napadat.

Jak daleko se naplní očekávání opozičníků, nad tím zatím visí otazník. "Režim bude oslaben, zbytek vyřídíme my," dodává sebevědomě Kamal, který doufá, že útok NATO bude delší, než se nyní spekuluje - dva až tři dny.

Mnoho příslušníků opozice věří, že vojenský úder USA a jejich spojenců syrského prezidenta svrhne. To ale, jak přinejmenším prohlásil Bílý dům, není jeho cílem.

Na syrských bojištích nyní operuje tolik rebelských skupin, že ani znalci prostředí a situace nedokáží říci, kolik jich vlastně je. Mluví se až o dvou stech. V uplynulých měsících získávaly hlavně na severu země a v okolí Damašku převahu radikální džihádistické skupiny spolu s dvěma křídly al-Kajdy: Islámský stát v Iráku a Levantě (ISIL) a Fronta Nusra (Džabhát al-Núsra). Jejich cílem je změnit Sýrii v islamistický emirát.

Radikální islamisté jsou ale nyní ve střehu, protože se obávají, že by některé západní rakety a bomby mohly mířit i na ně. Přijímají proto zvláštní bezpečnostní opatření.

Situace je ale velmi komplikovaná, protože umírnění opoziční bojovníci někde s islamisty spolupracují (třebaže to většinou popírají), jinde s nimi naopak bojují. Radikální islamisté se ale poučují z "chyb" z minulosti a na řadě míst tak radikální nejsou. Alespoň dočasně. Nedávno například blízko Aleppa uspořádali pro děti soutěže v pojídání zmrzliny a melounů. Prostě, hodní vousatí strýčkové. 

S vidinou předpokládaného útoku NATO začali více táhnout za jeden provaz Turci, Saúdové a Katařané, hlavní sponzoři džihádistů, kteří mimo jiné uplácejí vojáky syrské armády, aby se z nich stali přeběhlíci.

Nejdůležitější podporovatelé syrské opozice se čerstvě rozhádali kvůli vojenskému puči v Egyptě.

Spojené státy a Británie v těchto okamžicích trochu zmírnily válečnou rétoriku a vypadá to, že k případnému úderu nedojde dříve než příští týden. Tedy do doby, než svou práci v Sýrii ukončí experti OSN, kteří v zemi pátrají po důkazech možných chemických útoků.

Pokud USA a spojenci uskuteční proti syrskému režimu jen krátký, byť masivní úder, vyšlou tím i jedno zásadní poselství: Podřezávejte si v Sýrii krky i nadále.