Čínské "tančící babičky" vyvolávají smíšené reakce

Shromáždily se krátce před soumrakem v pekingském parku. Většinou starší ženy se navzájem vřele uvítaly, než se rozestavily do řad a zvedly ruce, aby se připravily na první tanec. Člověk si sotva dokáže představit mírumilovnější pohled. Přesto jejich převážně mladší kritici tvrdí, že tyto "tančící babičky" jsou pohromou města a sílící hrozbou jeho klidu a míru.

Přehrávač velikosti kufříku se s praskáním probral k životu a ženy, kterých je víc než stovka, začaly stejnými pohyby tančit. Zatímco den pomalu tmavne, tleskají rukama a otáčejí se v rytmu čínské popové písně. "Když tančíte, udržujete se ve formě. Podívejte se na mě!" řekla Jing Fan, štíhlá jednapadesátiletá učitelka z pekingské mezinárodní školy. "A dodává mi to radost."

V davu přihlížejících si někteří podupávají do rytmu, ale jiní se dívají s tichým nesouhlasem. Stejná scéna se opakuje za soumraku i za rozbřesku. Hodiny tance se konají po celém hlavním městě, v parcích, na náměstích, a dokonce i v podchodech. Vlastně kdekoli, kde je dost místa na tanec.

A nejde jen o Peking. Podle některých odhadů je nyní v Číně více než milion podobných tanečníků a jejich počet rychle stoupá, jak země stárne. Sami účastníci říkají, že společný tanec je dobrý pro zdraví i pocit sounáležitosti. Ale v přelidněných čínských městech není vždycky úplně dobrý pro sousedy.

"Tančící babičky", jak je překřtily čínské sdělovací prostředky, proto čelí vlně kritiky. Mladší obyvatelé města na ně pohlížejí jako na výtržníky a žádají, ať alespoň ztlumí hudbu.

A někteří už přikročili k akci. Skupiny tanečnic se dočkaly bombardování vodními bombami - i horšími věcmi. Čínská televize letos na jaře informovala se vší vážností o tom, že na hlavy tanečníků ve městě Wu-chan kdosi z okna bytu vyhodil "značné množství výkalů". A čínský deník China Youth Daily popsal, jak rozrušený obyvatel Pekingu střílel do vzduchu a na tančící ženy pod okny svého bytu poštval tři psy.

Postupně se z této záležitosti stala jedna z "velkých story" letošního čínského mediálního léta. Jeden ze zpravodajských serverů se postavil na stranu kritiků, když napsal, že to "nejsou staří lidé, kteří zdivočeli - to jen ti zlobiví zestárli".

Město Si-an už zvažuje nový zákon, který by v rámci regulace hluku ve městě zakázal tanec na veřejnosti od desáté hodiny večer do osmé ranní. Ale většina oficiálních míst se bojí pustit do rozrůstajících se řad starších tanečnic.

Také policie zatím projevuje nezvyklou zdrženlivost; policisté zjevně nechtějí babičky naštvat a poukazují na to, že neexistuje žádný zákon, který by zakazoval lidem tančit na veřejnosti.

A samotné tančící babičky navzdory hrozbám i útokům říkají, že jsou odhodlané tančit dál. Ženy, kterým je většinou 40 až 65 let, navíc často peskují své kritiky za to, že jsou "líní a sobečtí".

"My klidně ztlumíme svou hudbu. Ale lidi by přece okolo osmé ráno měli být dávno vzhůru a v práci," řekla jedna z tanečnic listu China Youth Daily. "Proč mladí lidé nevstávají dřív?"