Řevnivost nejlidnatějších zemí světa nabírá obrátek. Největší komunistická soupeří s největší demokratickou o status první asijské supervelmoci, která jednou vyzve Ameriku.
"Čína je velká země obydlená mnoha Číňany," prohlásil kdysi bývalý francouzský prezident Charles de Gaulle. Když se blížil začátek nového století, odpověděl George W. Bush, než se stal dnešním prezidentem USA, na otázku, kdo je ministerským předsedou Indie takto: "Novým ministerským předsedou Indie je... Ne."
Je však nepravděpodobné, že budoucí historici při pohledu na počátek 21. století zjistí, že představitelé Západu veřejně ukazovali svou neznalost dvou zemí s největší populací na světě. Situace se totiž mění velice rychle.
Americká Národní zpravodajská rada (NIC) označila nové století za asijské století, přičemž Čínu a Indii označila za nové globální hráče. O pravdivosti této předpovědi nemůže být sporu, otázkou však zůstává, která z těchto zemí bude silnější.
Návrat říše středu
Obyvatelé Číny nemají o odpovědi pochyb. Při rozmluvě s Číňany získáte pocit nepřátelství, když o Číně mluvíte, jako by byla na stejné úrovni jako Indie. Čína na sebe nepohlíží jako na vznikající velmoc, ale jako znovuobnovenou velmoc.
Peking totiž pohlíží na katastrofy 19. a 20. století, které Číně způsobily světové velmoci a 
vnitřní zmatky (jako byla například kulturní revoluce), jako na výjimku v jinak dlouhých dějinách velikosti. To se projevuje i na politických představitelích Číny. Ti si osobují právo na velmocenský status v mnohem větší míře než jejich indičtí kolegové, kteří zatím snad ani nevěří, že je okolní svět bere vážně.
Navzdory tomu, že Čína a Indie často hovoří o společném partnerství, a navzdory faktu, že jsou nejrychleji rostoucími ekonomikami na světě, Číňané nepovažují Indii za sobě rovnou a to samé očekávají i v budoucnosti.
Peking vnímá Indii jako rostoucí politickou mocnost, která musí být zadržována v jižní Asii, spíše než jako globálního partnera.
Indii komplikují vztah k Číně dva problémy. Prvním je čínsko-indická válka v roce 1962, kterou mnoho Indů stále chápe jako obrovskou zradu ze strany Číny. Druhým je vztah Pekingu a Islámábádu.
Dillí totiž věří, že se Čína snaží touto cestou Indii poškodit. Indické politické špičky zvláště popuzuje přesvědčení, že bez Číny by Pákistán nikdy nezískal jaderné zbraně. Indie však musí tato témata potlačit, protože Čínu nutně potřebuje.
Indická ekonomika totiž zaostává za čínskou asi o patnáct let a Čína má krom toho výhodu ve své nově vybudované vynikající infrastruktuře. Indický ekonomický růst je vystavěn na průmyslu zaměřeném na technologie, jenž nevyžaduje kvalitní silnice, či přístavy.
Čína se vydala opačnou cestou a svou ekonomiku buduje odspoda nahoru - tedy pomocí levné pracovní síly a díky nízké marži zaplavila svět svými výrobky. Čína tak brzy s největší pravděpodobností nahradí Spojené státy v roli největšího obchodního partnera Indie.
Lze proto očekávat, že levné čínské výrobky zaplaví indický trh. Čína se však začíná orientovat i na vybudování průmyslové základny potřebné k výrobě vysoce moderních produktů. Přesto však stále zůstává otázkou, která z obou zemí nakonec získá navrch.
Indie navzdory tomu, že je hospodářsky slabší, má některé důležité výhody. Disponuje totiž jistými pojistnými ventily, jako je svobodný tisk a právo obyvatel protestovat proti politice vlády.
Rudý kapitalismus
Obyvatelé Číny tato privilegia nemají. Čínská ekonomika si navíc nemůže dovolit zpomalit, protože musí neustále vytvářet miliony nových pracovních míst ve snaze vyhnout se vzniku generace nespokojených mladých lidí, kteří nebudou mít na práci nic jiného, než agitovat proti vládě.
Čína prožívá nejrychlejší průmyslovou revoluci v historii. Hmotné úspěchy Číny berou dech, avšak základy nové sociální struktury byly sotva položeny. Komunismus byl nahrazen bezuzdným kapitalismem, který velí vydělávat peníze za jakoukoli cenu, i kdyby to znamenalo vyrábět nebezpečné jídlo pro děti, či jedovatou zubní pastu. Označení Made in China na výrobku, vede v poslední době spotřebitele ve světě k zamyšlení.
Čínskou odpovědí na nakupené problémy je až příliš často poprava několika odpovědných v dojmu, že to bude stačit. To však rozhodně není pravda.
V porovnání s Čínou může obraz Indie ve světě zachránit právě její určitá chaotičnost. 
Přesto před ní stojí výzvy, které musí překonat, aby s Čínou mohla držet krok. Čínský ekonomický zázrak je sice předmětem závisti celého rozvojového světa, avšak jeho důsledkem jsou miliony lidí traumatizovaných tempem reforem.
Aby držela situaci pevně v rukou, kdyby ekonomika začala klesat, měla by čínská vláda umožnit lidem vyjádřit své přirozené frustrace vůči státu. Jediné těleso, které to může zajistit, je komunistická strana. To by však bylo jako chtít po kaprovi, aby měl rád Vánoce.
Na snímcích: 1) Indický symbol - palác Tádž Mahal, 2) Ilustrační snímek znázorňující střet indických tradic a pokroku, 3) Překotně se rozvíjející centrum Pekingu, 4) Výrobna čínských komunistických emblémů
Foto: 1,2) archiv, 2,3) AP
