Přežila doby ledové, sopečné erupce a ve svém domově na ostrovech v jižním Pacifiku i lidské vetřelce. Avšak poslední přežívající svědek doby dinosaurů, tuatara (hatérie novozélandská), by kupodivu nemusel přežít globální oteplování.
Se svými trny, které se jí táhnou po celé délce hřbetu od hlavy až k ocasu, pokrytá tvrdou šedavou kůží, jež jí poskytuje maskování mezi stromy, je tuatara jedním z nejdéle žijících tvorů na planetě.
Avšak tomuto plazovi stále více hrozí vyhubení. Tuatara je totiž závislá na teplotě prostředí, která je určujícím faktorem pohlaví mláďat, která se ještě nevyklubala z vajec.
"Určitě přežily změny klimatu v minulosti, ale většina z nich (těchto změn) se odehrávala mnohem pomaleji," vysvětluje bioložka Jennifer Mooreová z Victoria University, která zkoumá sexuální chování hatérií. "Nelze tedy očekávat, že se tito tvorové budou schopni adaptovat na podnebí, které se mění tak rychle."
Název tuatara ("nesoucí šípy") dali plazům novozélandští Maorové kvůli jejich ostnům. Přežila do dnešních dob jako jediná ze své rodové skupiny plazů, která byla na vrcholu v době dinosaurů před 200 miliony let.
Může dorůst až půl metru na délku a vážit kolem jednoho kilogramu. Stejně jako její plazí příbuzné želvy i tuatara se pohybuje pomalu a může se dožít více než stovky let. Živí se převážně hmyzem. Pohlaví tuatar závisí na teplotě půdy, v níž jsou vejce nakladena. V nižších teplotách vznikají samičky, z teplejší půdy vycházejí samečkové.
Podle Mooreové teploty nad
"Nejjednodušší způsob, jak by tuatara přežila, by bylo změnit chování hnízdících samiček a upravit oblasti, kde kladou vejce; například kdyby snášely hlouběji do země," upozornila Mooreová. "Existuje možnost, že budou schopné se adaptovat, ale problém vidím v tom, že teploty mohou růst tak rychle, že nebudou mít čas."
Na snímku hatérie novozélandská.
Foto: archiv
