Hamas "talibanizuje" pásmo Gazy. Žádné džíny ani smích

Na plážích Gazy je teď v zájmu žen, aby se nesmály moc nahlas, chtějí-li se vyhnout popotahování ze strany policie hnutí Hamas. Ani džíny nejsou úplně košer, tajní příslušníci dbají na morálku stále přísněji.

Dosvědčit to může sedmadvacetiletá palestinská novinářka Asma Ghulová, známá svými články vyznívajícími ve prospěch laicismu a svým zarputilým pohrdáním islámským závojem hidžábem. Když koncem června odcházela s přáteli z koupání oblečená do džínsů a trička, jak je v Gaze zvykem, přistoupili k ní muži v černé uniformě a vyčetli jí, že na veřejnosti vyprskává smíchy.

ČTĚTE TAKÉ: Hamas v Gaze přitvrzuje. Nutí ženy k zahalování
                        Sjezd Fatahu. Spory o vedení, korupce, soupeření s Hamasem
                        Co mají rádi v Palestině: obrácený koláč kunáfe

Přitěžující okolností v jejich očích bylo, že mladou ženu, která je rozvedená, nedoprovázel žádný mužský příbuzný. "Občané si stěžují na vaše chování," řekli jí horliví aktivisté a sebrali jí pas. Její přátelé museli zmobilizovat své známé z řad islamistické vlády, aby jí byl vrácen.

Od incidentu na pláži se Ghulová bojí vycházet ven, zvlášť poté, co jí v anonymních telefonátech hrozili smrtí, napsal deník Jerusalem Post.

"Mluvčí Hamasu mi zavolal, aby se omluvil," řekla Ghulová. "Řekl mi, že šlo o izolovanou iniciativu, ne o politiku vlády. To je obvyklá výmluva. Ve skutečnosti se takové incidenty v poslední době množí. Islamisté se vrhají na společenský život, protože z politického hlediska propadli."

Policie proti hříchu

Vláda Hamasu podle Jerusalem Postu disponuje zvláštními policejními jednotkami pro „propagaci počestnosti a prevenci hříchu", jaké působily dlouho v Saudské Arábii a Afghánistánu. Desítky příslušníků v civilu hlídkují na plážích, v parcích, restauracích i kadeřnictvích, zda se ženy nemíchají s muži a zda se vhodně odívají. Mají spadat pod ministerstvo náboženství, ovšem sám Hamas existenci takových policistů nepřiznává. 

Přitvrzování režimu v Gaze přitom zůstává spíše mimo pozornost zahraničních médií. Jak Hamas, tak jeho rivalové z Palestinské autonomní správy můžou být spokojeni, že se Obamova vláda zaměřuje na otázku židovských osídlení a nechává být neschopnost a korupci na Západním břehu Jordánu i vzestup islamistů v pásmu Gazy.

„Američané a Evropané bojují proti Talibanu a al-Kajdě v Afghánistánu a Pákistánu, zatímco tady Hamás buduje novou fundamentalistickou entitu. Osady mohou být překážkou míru, ale Hamastán se brzy stane významnou hrozbou pro stabilitu regionu," poznamenal jeden palestinský novinář.

Na „vousáče" a jejich vměšování se do každodenního života obyvatel si v ulicích Gazy stěžují mnozí. Mladý úředník Hasan Tamímí vysvětluje, jak ho jednou večer, když večeřel v restauraci s manželkou, milicionáři přinutili ukázat oddací list. Ředitel kulturního střediska Abdal Halím Ghul líčí tlak, jaký je na něho vyvíjen, aby zastavil kursy folklorního palestinského tance dabky.

Podobně napomenuli obchodníky s oblečením, dostali příkaz nedávat ženské figuríny do výloh.

„Přišli lidé z Kampaně pro počestnost z ministerstva náboženství a řekli, že figuríny jsou provokativní zdroj pokušení," vypověděl Saúd al-Rajís, majitel jednoho z obchodů. „Jestli neodstraníme ty, co vystavují spodní prádlo, prý je zkonfiskují."

Rada advokátní komory pásma Gazy zase dostala oficiální pokyn, aby advokátky nosily hidžáb a džilbáb - dlouhou tuniku sahající až k zemi. Podobné opatření se prý připravuje i pro lyceistky.

Cílená politika, nebo jen povolená uzda?

V Gaze se nepopiratelně nastoluje ovzduší společenské represe, aniž se dá s jistotou říct, zda jde o cílenou politiku Hamasu, či jen jeho benevolenci vůči fundamentalistickým skupinám.

"Jsou tu známky snah dát dohromady sociální program," říká zahraniční expert sídlící v Gaze. "Mezinárodní bojkot živí extremismus. Je jasné, že některé lidi v Hamasu stále méně uspokojuje pouhé kázání a že pomýšlejí na islamizaci shora."

„Některé osobnosti volaly po zavádění islámských zákonů, zatímco ostatní cítí, že ještě nenastal čas - kvůli možným reakcím okolního světa," vysvětluje Chalíl Abú Šammala, ředitel asociace pro lidská práva ad-Damír.

Poradce předsedy vlády Hamasu Ismáíla Haníji Ahmad Júsef, jedna z umírněných postav Hamasu, údajnou islamizaci odmítá. "To jsou jenom pověsti rozšiřované těmi, kdo chtějí naši vládu prezentovat jako království tmářství," říká. Zmiňuje Haníjovo prohlášení odsuzující přehmaty policistů. "Běžte se podívat do (nejšikéznějšího hotelu v Gaze) Deiry na všechny ty kluky a holky, kteří se tam prohazují a kouří nargilé. Před dvěma týdny jsem tam byl s jednou zahraniční delegací, která se k nám přijela seznámit s utrpením palestinského lidu. Bylo to tam jak na Riviéře. Moc jsem se styděl."

Toto místo zůstává útočištěm liberální buržoazie města Gazy. Večer sem představitelé této mikrospolečnosti - ti, kdo ještě neemigrovali - proudí v letním oblečení na terasu otevřenou mořské bríze.

Privilegium, kterého Asma Ghulová využívá, aniž se jím dá klamat. "Hamas Deiru chrání, protože se chová uctivě k bohatým a tvrdě k chudým, jako všichni despotové oblasti."

O několik kilometrů dál na sever se na pláži Bajt Lahíja proletariát z uprchlických táborů snaží v pěně vln zapomenout na krutost izraelské blokády. Ale letos se muži musejí při koupání podvolit přesnému předpisu ve věci oblečení - šortky až ke kolenům a povinné tričko. Na břehu hlídkují dva vousatí policisté. Někteří to oceňují. Ale ne učitel Zijád: "Člověk už musel zažít válku, ničení, blokádu. A teď sociální tlaky. To stačí, už je toho dost."

Foto: Reuters, ČTK/AP, Profimedia