Bývalý šéf východoněmeckých komunistů Erich Honecker miloval levné plechovkové pivo ze Západu, rád se koupal na nudistické pláži, neprojevoval emoce a měl panický strach z nemoci. Tak na kdysi nejmocnějšího muže NDR vzpomíná jeho dlouholetý osobní číšník Lothar Herzog, který o některých dosud nezveřejněných detailech z Honeckerova soukromého života napsal knihu. V Německu vyjde 25. srpna, v den 100. výročí politikova narození.
"Každý den musel být na stole ze všeho nejdřív citron," líčí Herzog v memoárech nazvaných Honecker soukromě. Ze strachu před nemocemi prý komunistický pohlavár každé ráno vypil sklenici čerstvě vymačkané a neslazené citronové šťávy, aby vitaminovou bombou chránil své tělo před viry. Jeho fobie z chorob šla podle Herzoga tak daleko, že se vyhýbal jakémukoli nadbytečnému tělesnému kontaktu a po povinném potřesení rukou se soudruhy odcházel na záchod, kde si "intenzivně myl ruce".
V zahraničí se prý ze strachu ze žaludeční infekce úzkostlivě vyhýbal konzumaci jídel nabízených hostiteli a často jedl až na palubě vládního letadla. Na cestu po Africe tak delegace vezla nejen vlastní potraviny, ale také nafukovací lehátka, svíčky a pro všechny případy i toaletní papír, vzpomíná v knize dnes osmašedesátiletý autor.
Její podtitul zní Osobní strážce vypravuje. Herzog byl příslušník východoněmecké tajné policie Stasi, který byl v roce 1972 zařazen k ochrance nejvyššího představitele režimu NDR. Jeho úkolem prý bylo plnit každé přání generálního tajemníka, a tak se stal jeho osobním sluhou, který ho doprovázel doslova na každém kroku.
Výjimkou nebyla ani nudistická pláž, kterou Honecker s oblibou navštěvoval při dovolených na baltském ostrově Vilms. Když politik ponořil své nahé tělo do vln, dával prý Herzog pozor, aby ho nikdo nesledoval. Když se Honecker vydal zpátky na břeh, údajně se vždy rychle otočil. "Úplně všechno jsem zas vidět nepotřeboval," poznamenal vyučený číšník.
Za 12 let služby u Honeckera s ním Herzog navštívil 30 zemí a asi čtyřistakrát byl v Moskvě. Ačkoli mu byl neustále nablízku, nikdy s ním prý nepromluvil ani slovo. "Jen jsem obsluhoval a mlčel," tvrdí. Dostal prý radu, aby mluvil, jen když se ho Honecker bude na něco ptát. "A jelikož se nikdy na nic nezeptal, nedal podnět k tomu, abychom se spolu bavili," popsal vzájemný kontakt. "Mou každodenní přítomnost sice registroval, ale jako člověka mě vůbec nebral na vědomí," soudí Herzog.
Stejně prkenně, jako působil při oficiálních příležitostech, byl podle něj Honecker i v soukromí. "Nikdy neprojevoval své pocity. Poznat, jakou má náladu, bylo téměř vyloučeno," vybavuje si bývalý sluha, podle něhož měl jeho nadřízený lehce odtažitý vztah i s manželkou Margot, dlouholetou ministryní lidové osvěty.
Trochu prý zlidštěl až po narození milovaného vnuka Roberta, jinak ale podle Herzoga vedl velmi nudný a monotónní život.
Vůdce východoněmeckého režimu si rád nechával servírovat levné pivo v plechovce ze západního Německa a dovozovou instantní kávu. Ze Západu byl i jeho oblíbený med. Na stravu jinak podle Herzoga náročný nebyl. Jídlo muselo splňovat jen tři podmínky: být jednoduché, teplé a německé. Honecker prý jedl extrémně rychle a nejraději měl krkovičku, karbanátek a pečenou klobásu.
Jelikož byl rovněž Honeckerovým strážcem, nosil Herzog i při obsluhování u sebe pistoli - československý model ráže 6,35 milimetru. "Než bych upustil talíř a vymotal ji z kapesníku, byl bych už dávno mrtvý. A Honecker nejspíš také," zavzpomínal dlouholetý lokaj na svou úlohu ochranky.
Jeho práce pro prvního politika země skončila ze dne na den v roce 1984, když se pohrdavě vyjádřil o psu Honeckerova vnuka. Jeho tehdejší šéf mu prý za roky služby ani nepoděkoval, ani se s ním nerozloučil. Herzoga to dodnes mrzí, přesto k němu zůstal loajální a za jeho života by údajně své vzpomínky nikdy nezveřejnil.
Bývalý šéf NDR zemřel v roce 1994 v chilském exilu a Herzogovo vypravování podle něj dnes může naštvat už jedině Honeckerovu vdovu. "Margot si mou knihu určitě přečte," řekl časopisu Focus.
