Íránská vláda dosud tolerovala to, co nazývala zvrácenou a neislámskou neřestí, totiž chov psů jako domácích zvířat. Čas od času policie při zátazích zabavovala majitelům psy rovnou na ulicích, státní sdělovací prostředky informovaly o nebezpečí nemocí, které psi šíří. Jako vtip kolovalo kázání, v němž duchovní Gholámrezá Hasaní horlil proti "krátkonohým a přenosným" psům. Jinak ale stát nechával milovníky psů na pokoji, což se ale podle stanice CNN vbrzku změní.
Poslanci nedávno navrhli nový zákon, podle něhož bude možné lidi za chov psů stíhat podle trestního zákoníku. V odůvodnění normy je nejen zdravotní riziko spojené s chovem psa, ale také kulturní problém. Chov psa je dle zákonodárců slepým napodobováním západní kultury. Zákon navrhuje trest za procházení se s "nečistým a nebezpečným zvířetem" a za jeho chov, což může zahrnovat třeba i kočky, ale zjevně míří na psy.
Trest spočívá v zabavení zvířete a pokutě odpovídající až 8300 korunám. Osud konfiskátu ale neřeší.
Podle veterináře Húmana Malekpúra je jenom v Teheránu několik tisíc psů, takže při uplatnění zákona vyvstane problém, co s nimi. Nepochybuje o tom, že jakmile bude zákon schválen, začnou ho policisté i milicionáři vynucovat.
Ochránci zvířat dosavadní perzekuci pejskařů odsuzovali, protože pro ni nebylo legální opodstatnění. Jestliže však zákon zatím chyběl, nebylo to z velkorysosti, nýbrž proto, že pes je z hlediska islámu zvíře nečisté a problém chovu byl v každodenním životě země naprosto okrajový. Na venkově se psi chovali jako ochránci stád.
Ani v prudce se rozvíjejících městech se psům moc nedařilo, nepočítáme-li aristokraty, kteří chovali lovecká plemena, nebo vdovy zaměřené na miniaturní psíky coby společníky.
S rozvojem střední třídy se ale situace v minulých 15 letech změnila. Íránci na satelitních programech sledují seriály, v nichž si děti v parcích hrají se psy, a začali západní kulturu napodobovat. Pejsek se stal doplňkem bohatších Íránců podobně jako značkové brýle. "Lidská srdce ovládají univerzální zvyky a hodnoty a srdce Íránců nejsou výjimkou. Ti nahoře, kdo jsou ve válce se Západem a vidí nezájem o islámský životní styl, dostávají strach," řekl prominentní novinář Omíd Memáríján.
První větší zátahy na pejskaře se datují do roku 2007, kdy byl dva roky u moci prezident Mahmúd Ahmadínežád. Tehdy se na chovatele psa pohlíželo podobně jako na ženu v krátkých kalhotách nebo muže s provokativně dlouhými vlasy. Další honba přichází opět dva roky po Ahmadínežádově zvolení. Jeho druhá volba ale v roce 2009 vyvolala bezprecedentní protivládní protesty.
Stát pak zpřísnil dohled nad soukromím Íránců a mnozí z kritiků nepochybují o tom, že i "protipsí" zákon je součástí tažení proti všemu nekonformnímu.
Vláda jím získá právní páku proti šedé zóně aktivit, které se neslučují s představami kleriků. Postižena bude hlavně ta část obyvatelstva, která pejsky miluje nejvíc, tedy mladí obyvatelé měst, kteří mají vzdělání a nesouhlasí s principy islámského vládnutí.
Zákon mládeži připomene, že vláda nehodlá trpět žádnou formu neposlušnosti.
Většinu Íránců ale právě teď trápí vysoká nezaměstnanost, inflace a mizerný stav ekonomiky. Brzy se budou muset rozhodnout, zda jim pudl v domě stojí za další znepokojování. Nebudou chtít riskovat, že jejich miláčka stihne osud toulavých psů, jež vláda pravidelně nechává pochytat a utratit. "Mnoho zdejších považuje zabíjení zatoulaných psů za velmi krutou praktiku. I v tomto žijí obyčejní Íránci a ti nahoře ve dvou odlišných světech," konstatuje Memáríján.
