Od svého vzniku byla jediná izraelská bojová jednotka, v níž slouží i vojačky, terčem vtipů. Páteční střet s ozbrojenci u hranice s Egyptem ale přinesl praporu Caracal první uznání.
Nedělní izraelský tisk a rozhlas s nadšením informovaly o tom, že smíšený prapor sehrál rozhodující roli při odvrácení teroristického útoku. Premiér Benjamin Netanjahu se na pravidelném nedělním zasedání kabinetu chlubil prací jednotky, pojmenované po kočkovité šelmě. Náčelník generálního štábu ozbrojených sil, generálmajor Benny Ganc odjel na místo útoku, aby tam vojákům a vojačkám pogratuloval.
"Kdyby tam v tom kritickém okamžiku nebyly síly Caracal, je každému jasné, že bychom museli čelit obtížnému útoku," řekl listu Maariv plukovník Guy Biton, velitel brigády Sagi, pod niž prapor Caracal spadá.
Většina židovských občanů Izraele je po dosažení 18 let odvedena do národní armády. Ženy ale obvykle slouží kratší dobu než muži a zpravidla mimo bojový prostor, v administrativních nebo technických službách. Jen malá část vojaček slouží na bojových pozicích, a to teprve od roku 2000. Dříve to bylo zakázáno.
Pak vznikl Caracal jako prostředek k snazšímu začlenění žen do bojových vojenských úkolů. Nyní v něm tvoří 60 procent celkového počtu příslušníků, který armáda nezveřejňuje.
Jednotka byla rozmístěna v oblastech podél izraelské hranice s Jordánskem a Egyptem. Řadu let bylo toto území klidné, především díky tomu, že Izrael má s oběma těmito sousedy mírové dohody. Vojáky sloužící v těchto oblastech čekal boj proti pašování drog a zbraní. Byli sice vycvičeni k odvrácení hrozby ozbrojeného útoku, jen zřídkakdy se však s nějakou setkali.
Zlatý Mubarak
Od svržení dlouholetého egyptského prezidenta Husního Mubaraka před půldruhým rokem se ale obvyklý hlídkový sektor Caracalu u hranic s Egyptem proměnil v ohnisko ozbrojené aktivity. Rozsáhlý egyptský Sinajský poloostrov je domovem islamistických extremistů, kteří útočí na egyptské i izraelské cíle. Jordánská hranice zůstává zatím klidná.
"Jsem pyšný na to, že lidé konečně začínají poznávat, jakou máme cenu a co jsme schopni dokázat," řekl izraelskému rozhlasu bývalý velitel Caracalu Amit Epstein.
Uznání se Caracal dočkal po letech výzev. Vyřešení logistických otázek, jako je zřízení oddělených ložnic a koupelen, bylo první překážkou. Hlavně se ale prapor potýkal s rozšířenou nedůvěrou a skepsí ze strany dominantně mužské armády.
Zpochybňována byla schopnost vojaček bojovat po boku mužů. Ale i mužští příslušníci Caracalu byli stigmatizováni, odepisováni jako příliš slabí na to, aby byli přijati do regulérních jednotek, nebo zahrnováni kritikou, že se nebudou schopni soustředit na své úkoly v takové blízkosti žen. Totéž podezření z nesoustředěnosti skeptici vztahovali i na vojačky.
Doron Almog, který byl velitelem izraelského jižního vojenského okruhu v době vzniku Caracalu, je ale přesvědčen o připravenosti této jednotky a její schopnosti prokázat kvality na stále nestabilnější hranici s Egyptem. "Nejlepší strategií k přesvědčení veřejnosti je mít úspěšnou operaci, přijít a ukázat výsledky," říká Almog.
