Izrael v. Palestina: unavený mírový proces a pesimismus

Zastánci obnovy mírového jednání mezi Izraelem a Palestinci ztrácejí podporu a Američané víru, takže skeptičtí Izraelci mohou konstatovat: "My jsme to říkali." Palestinci si myslí, že mírový proces je kvůli Izraeli mrtvý a zachmuřeně hovoří o chvíli pravdy. Veteráni blízkovýchodních jednání zažili podobnou náladu už v minulosti a vědí, že po ní přišlo násilí.

Kromě Hamasu působícího v Gaze ale není mezi Palestinci žádné jiné skryté ohnisko budoucích útoků. Neúspěšný hon za mírovou dohodou nabízí možnost zaměřit síly jinam, pokusit se na základě současného příměří zlepšit životní podmínky.

Palestinský premiér Salám Fajad chce založit stát bez dohody s Izraelem. Izraelský premiér Benjamin Netanjahu navrhuje pomoci palestinské ekonomice a nečekat na smlouvu.

Západní vyslanci bez ohledu na špatnou náladu trvají na formulce o nenahraditelnosti mírové smlouvy, ale izraelský ministr zahraničí Avigdor Lieberman se jim tuto iluzi snaží vyvrátit: "Ten, kdo tvrdí, že lze v příštích letech dosáhnout uzavření dohody, nechápe realitu. Šíří pouze iluze a přináší zklamání a konflikt."

Jeho francouzský protějšek Bernard Kouchner si stěžuje, že v Izraeli kdysi bylo široké mírové hnutí, ale teď "vyvanulo". Komentátor listu The New York Times Thomas Friedman píše o mírovém procesu jako o špatné hře, v níž opakovaně naděje vítězí nad zkušeností.

ČTĚTE TAKÉ: Blízký východ - žádný mírový proces, žádné vyhlídky

Ani jedna ze stran nechce ustoupit a "je-li pro ně tedy tento status quo natolik přijatelný, ať si ho užijí", avšak bez Spojených států, říká.

Jeho kolega Roger Cohen dospěl k takovému pesimismu, že přitakává Liebermanovi: "Toto příměří je to nejlepší, v co se dá doufat," napsal. A je pravda, že Hamas už dal najevo, že je ochoten na dlouhodobé příměří přistoupit.

Pak je tu ale stále ještě Fajad, oceňovaný na Západě za hledání třetí cesty mezi konfliktem a dohodou. Kritici sice tvrdí, že vyvoláváním naděje na blahobyt zapřahal koně za kočár, avšak pro občany západního břehu Jordánu, unavené nekonečným a nenaplněným mírovým procesem, je tato naděje vycházející z oslabené samosprávy důležitá.

Pomoci může i Netanjahu, jestliže odstraní překážky, které okupace částí západního břehu představuje pro běžné Palestince.

Fajad ale nechce žádnou parodii na stát a podezírá Netanjahua, že pokud on hovoří o palestinském státu, má na mysli enklávy obklopené plochami území, které zůstanou pod izraelskou kontrolou.

Izraelským stratégům se zamlouvá Fajádova alternativa konkurující zbraním, ale upozorňují také, že by se mu formulací faktů mohlo podařit získat mezinárodní podporu a dokonce i diplomatického uznání státu, o němž mluví.

Je Izrael připraven zrušit silniční kontroly a ukončit okupaci? Dovolí Fajadovi postavit mezinárodní letiště? Odsun osadníků a vojska z pásma Gazy před čtyřmi lety vedl k nedávné válce s Hamasem a uvrhl 1,5 milionu obyvatel Gazy do izolace a strachu z další války. Nemůže se totéž přihodit i na západním břehu? Proto Palestinci trvají na tom, že hovoří-li Izrael o budoucím palestinském státě, musí vysvětlit, co má vlastně na mysli.

Místo toho slyší Liebermana, který říká, že jsou na světě neřešitelné konflikty a že se s nimi lidé naučili žít. Nesahají k násilí a pracují na záležitostech týkajících se každodenního života, přičemž řešení klíčových problémů odsouvají na pozdější dobu. Na mysli má 33 let rozdělený Kypr, leč na Kypru nežije nikdo pod vojenskou okupací.

Fajad je možná pragmatik, ale nemá v úmyslu učit Palestince přivykat si na nekonečnou okupaci. Ví, že jediná cesta k jejímu ukončení je dohoda s Izraelem. Atmosféra krizové nálady volá po mistrovském tahu, který odvede mírový proces od bran smrti, zachrání tvář americkému prezidentovi Barackovi Obamovi, odvrátí spor s Washingtonem a zabrání politickému pádu palestinského vůdce Mahmúda Abbáse.

ČTĚTE TAKÉ:  Blízkovýchodní impotence prezidenta Obamy

Foto: Profimedia