Někteří mladí lidé v Izraeli si na předloktí nechávají vytetovat čísla, která jejich předkům v koncentračních táborech na stejné místo umístili nacisté. Připomínají si tak holocaust, během kterého zahynuly miliony Židů. Narážejí přitom někdy na značné nepochopení svých spoluobčanů.
"Celá moje generace o holocaustu nic neví," řekla listu Eli Sagirová, která si na předloktí nechala vytetovat číslo 157622, které její dědeček Yosef Diamant dostal v Osvětimi. "Mluvíte s lidmi a zjišťujete, že to považují za něco, jako byl exodus z Egypta, něco, co se stalo už hodně dávno. Rozhodla jsme se, že to své generaci připomenu. Chci jim vyprávět příběh mého dědečka a příběh holocaustu," dodala.
List The New York Times připomíná, že počet lidí, kteří prošli holocaustem a přežili, v Izraeli v posledních letech výrazně klesl. Zatímco před deseti lety v zemi žilo 400 tisíc takových lidí, nyní je jich o polovinu méně. Instituce i jednotlivci v Izraeli se tak potýkají s tím, jak si tragédii připomínat, když to již nemohou dělat její přímí účastníci.
Studenti nyní běžně jezdí na exkurze do někdejších táborů smrti. Památník holocaustu Jad Vašem v Jeruzalémě i další muzea se pak snaží vytvářet přístupnější expozice stavějící na zvláštních efektech a individuálních příbězích. Vyvolávají tím ale diskuse, zda tak netrivializují dlouholeté poselství o úloze samostatného židovského státu při prevenci genocidy v budoucnosti či univerzální poselství o rasismu a toleranci.
"Lepší než jiná tetování"
"Přesouváme se od živé paměti k paměti historické," uvedl historik Michael Berenbaum z Americké židovské univerzity v Los Angeles. "Mění se to a (tetování) představují bezostyšný a konfrontační způsob vyrovnání s touto změnou." Sám Berenbaum, jehož rodiče také přežili holocaust, by si prý takový způsob nezvolil. "Replikování činu, který zničil jejich jméno a přeměnil je na číslo, by nebyla moje první, druhá, ani třetí volba. Ale určitě je to lepší než některá jiná tetování, která nyní mladí lidé nosí," poznamenal.
The New York Times pak píší, že takové tetování je silně osobní rozhodnutí. Stává se terčem nepříjemných slovních výměn s cizími lidmi, které takové osvojení jednoho z nejhlubších symbolů dehumanizace obětí holocaustu uráží. Tetování navíc zakazují židovské náboženské zákony a celá věc je tak kvůli tomu v izraelské společnosti ještě více znepokojující. "Je šokující, když to číslo vidíte na ruce velmi mladé dívky," říká Sagirová. "Je to velmi šokující. Musíte si klást otázku, proč tomu tak je," dodala.
Nacisté tetování v Osvětimi zavedli na podzim roku 1941, v přilehlé Březince pak v březnu následujícího roku. Šlo o jediné tábory, kde takto označovali vězně. Není jasné, kolik lidí dostalo tetování. Měli ho jenom lidé, které nacisté po příjezdu do tábora neposlali na okamžitou smrt, ale na práci.
