Izraelci stále nevědí, co si myslet o novém prezidentovi USA. S blížícími se parlamentními volbami zní ale v zemi ozvěna obamánie. Kandidáti si půjčují jeho taktiku i slogany a hádají se, kdo s ním dokáže nejlépe spolupracovat na mírové smlouvě s Palestinci.
Ministryně zahraničí Cipi Livniová je v napodobování Obamy nejsnaživější. Je v politice relativním nováčkem, a tak se prezentuje jako čerstvá alternativa svých konkurentů, kteří jsou oba starší muži, kteří už nejvyšší izraelský úřad zastávali.
Z tribuny zve Izraelce, aby „hlasovali pro změnu." A chlubí se, že na rozdíl od favorita voleb, Benjamina Netanjahua, dokáže s Obamou spolupracovat na mírové dohodě s Palestinci.
„Američané hlasovali pro naději," řekla Livniová při setkání s univerzitními studenty. „To je přece možné i v Izraeli."
Netanjahuova kampaň ale kontruje tričkem: „No, she can't" (parodie na známý Obamův slogan „Yes, we can"). Vůdce pravicové strany Likud trvá na tom, že jedině on je skutečně schopný změny, že je připraven uzavřít kapitolu špatného vládnutí středové strany Kadima, kterou nyní Livniová vede. Prý dokáže s Obamou jednat, ale slibuje, že neohrozí izraelskou bezpečnost jen proto, že prezident USA chce uzavřít mírovou smlouvu.
Výsledek úterních voleb výrazně ovlivní Obamovy šance na dosažení jednoho z nejdůležitějších cílů jeho zahraniční politiky: dohody, která by ukončila desetiletí trvající konflikt mezi Izrealci a Palestinci. V tuto chvíli mají v průzkumech převahu pravicoví politici jako je Netanjahu, kteří jsou k mírovým rozhovorům, které by zprostředkovaly USA, dost skeptičtí. Livni a ostatní spíše na levici jsou jednání více přístupní a horečně se snaží náskok Likudu v průzkumech dohonit.
Orientace kandidátů v blížících se volbám na Obamu je odrazem hluboké izraelské závislosti na USA, nejbližšího spojence země. Izraelci sledují nového prezidenta s obavami, domnívají se totiž, že proizraelský postoj, který předváděl během volební kampaně mohl být jen přetvářkou. Ale politici, kteří vidí, kolik vášní Obama probudil v mladých Američanech, se ho také snaží imitovat.
Celkově totiž nemají u veřejnosti moc dobré jméno. Izraelci se o letošní volby moc nezajímají. Kandidáti odmítli společné debaty a mítinků bylo poměrně málo.
Aby do kampaně přinesli trochu více energie, snaží se i některé strany, které nemají s Obamovým programem mnoho společného, následovat jeho příklad. Ultraortodoxní strana Šás má například známý slogan: „Yes, we can." Vytiskla tedy tisíce nálepek, které kromě velkého nápisu, který znamená „My to dokážeme," obsahuje i drobný dodatek: „ s Boží pomocí."
Předseda strany Eli Jišaj říká, že strana adoptovala Obamův slogan, aby zdůraznila podobnost mezi Afroameričany v USA a kořeny jeho strany mezi sefardskými Židy v Izraeli, minoritou známou jako Mizrahi. Mizrahijové jsou původem z okolních zemí Blízkého východu a severní Afriky. V Izreali jsou prý diskriminováni většinovými Židy aškenázské větve, kteří pocházejí většinou z východní Evropy.
„Obama přinesl černochům v USA hrdost, a tak jsme se rozhodli trochu přiostřit naše poselství a přinést smysl pro sebeúctu a důstojnost mizrahijské veřejnosti," řekl Jišaj americkému deníku The Washington Post.
Strana Šás ale rozhodně nesdílí Obamovo nadšení pro mírovou smlouvu. Několikrát hrozila hlasovat o nedůvěře vládě pokud bude status Jeruzaléma, klíčového bodu konfliktu, vůbec zmíněn u vyjednávacího stolu s Palestinci.
Kampaň Livniové zahrnuje také snahu zdůraznit, že by byla první ministerskou předsedkyní po 35 letech. V poslední době ministryně spíše upustila od obvyklých drsných řečí o porážce Hamasu v Gaze a místo toho zásobuje novináře komentáři o výzvách mateřství. „Její kampaň je ženštější. Ale snažíme se říci, že být matkou neznamená být slabá, ale naopak být schopná ochránit a pečovat."
Více než polovinu nerozhodnutých voličů tvoří ženy. Strategie „klidné síly" ale může být v Izraeli, kde je mužnost a armáda důležitou částí kultury, dost riskantní.
Strana Likud varuje, že vláda vedená Livniovou by se mohla podvolit americkému tlaku a vzdát se Východního Jeruzaléma a velké části Západního břehu Jordánu, kterému se v Izraeli říká Judea a Samaří. „Kdo dopustí, aby se v Judeji a Samaří začaly stavět odpalovací rampy pro rakety mířící na Tel Aviv, nemůže být vůdcem tohoto státu," říká její kandidát Moše Jálon.
Přes veškerou rétoriku Likudu to byl právě Netanjahu, kdo v druhé polovině devadesátých let dohodl s Palestinci společnou vládu nad západojordánským městem Hebron. A vůbec první premiér z této strany, Menachem Begin, si usmířil Egypťany předáním Sinajského poloostrova.
Livniová bývala členkou Likudu a věří, že pokud má Izrael zůstat židovským demokratickým státem, musí napomoci vzniku Palestiny. Kritiku svých konkurentů Baraka a Netanjahua odmítá jako šovinistickou.
„Ti druzí dva už jednou neuspěli," říká Zehava Sisayová z Tel Avivu, která se šla podívat na předvolební mítink Livniové. „Možná bychom jí měli dát šanci, tak jako ji Američané dali Obamovi."
Foto: AP, Reuters
