V zemi ovládané autoritářským vojenským režimem nejsou první parlamentní volby po dvaceti letech důvodem k velkým nadějím.
V prvé řadě totiž mají umožnit vládnoucí juntě, podporované čtyřsettisícovou armádou, legalizovat moc a upevnit její postavení v civilní oblasti.
Armáda určuje život v jedné z nejchudších zemí světa od roku 1962, kdy se převratem dostala k moci. Před sedmi lety ohlásila současná vojenská junta generála Than Šweie sedmibodový plán přechodu k demokracii.
Nadcházející volby jsou pátým krokem na této "cestovní mapě". Mezinárodní pozorovatelé ale soudí, že jde pouze o kosmetické změny autoritativního režimu, které nemají se skutečnou demokracií nic společného.
Základem pro nadcházející volby bylo přijetí kontroverzní ústavy z roku 2008, kterou navzdory děsivým následkům cyklonu Nargis mělo údajně schválit 92 procent voličů. Nová konstituce kromě jiného zaručuje armádním činitelům čtvrtinu křesel v parlamentu na svazové i regionální úrovni a přisuzuje armádnímu veliteli v blíže neupřesněných případech neomezenou moc.
S nepohodlnou opozicí se vojenský režim vypořádal prostřednictvím volebních zákonů letos v březnu. Ty z volebního procesu vyřadily hlavní organizátory posledních velkých protirežimních protestů - buddhistické mnichy i více než 2000 politických vězňů a především ikonu boje za demokracii v Barmě, disidentku drženou dlouhodobě v domácím vězení, Aun Schan Su Ťij.
Poté, co režim zakázal kandidovat Su Ťij, podle mnohých jediné osobě, která dokáže semknout Barmánce napříč etniky, vzdala se v květnu účasti ve volbách i její Národní liga pro demokracii (NLD). Tato vítězná strana parlamentních voleb z roku 1990, které nikdy nebyla předána moc, zároveň vyzvala k bojkotu voleb.
Někteří členové NLD ale s bojkotem nesouhlasili a založili nové politické uskupení Národní demokratickou sílu (NDF). Ta společně s Demokratickou stranou Barmy (DPB) a Stranou šanských národností pro demokracii (SNDP) tvoří hlavní jádro kandidujících stran nespojovaných s režimem. Celkem mají tyto tři strany k dispozici 350 kandidátů.
Na opačném konci politického spektra stojí dvě hlavní prorežimní partaje: Strana svazové soudržnosti a rozvoje (USDP), vedená premiérem Thein Seinem a Strana národní jednoty (NUP), podporovaná příznivci bývalého diktátora Nei Wina. Tyto strany dohromady nominovaly absolutně největší počet kandidátů - přes 2000.
Každý zájemce o kandidaturu musel podle zákona zaplatit na barmské poměry extrémně vysoký registrační poplatek. Právě částka odpovídající 500 dolarů byla důvodem, proč některé ze 37 stran, kterým bylo povoleno zúčastnit se voleb, postavily pouze jediného kandidáta, zatímco strany napojené na juntu mohly na listinu zapsat až několik stovek osob.
Důvěryhodnost hlasování v Barmě také zpochybňují četné incidenty. Činovníci USDP byli podle barmských exilových médií opakovaně přistiženi, jak se snaží nakupovat voličské hlasy v nejchudších oblastech země. Třem oficiálním kačjinským uskupením byla pak odepřena účast ve volbách a místo nich reprezentuje toto etnikum žijící na severu Barmy strana spojená s režimem.
Mnozí generálové se v létě vzdali vojenské kariéry, aby se lépe etablovali v nových společenských podmínkách a snáze legalizovali miliardové majetky. Vojenských hodností se měl vzdát i nejmocnější muž Barmy - generál Than Šwei. I když se přesně neví, jakou funkci bude nakonec zastávat, jisté je, že si ponechá kontrolu nad všemocnou armádou.
Ve volbách je oprávněno hlasovat asi 30 milionů voličů (z 50 milionů obyvatel). Rozhodovat budou celkem o 1158 poslaneckých mandátech v jednom svazovém a 14 regionálních parlamentech. V každém shromáždění je čtvrtina míst vyhrazena armádě. Po volbách bude ustaven dvoukomorový svazový parlament. V jeho dolní komoře - Lidovém shromáždění - zasedne 440 poslanců (330 volených), v horní komoře - Sněmovně národů - 224 poslanců (168 volených).
