Lavrovův husarský kousek a Kerryho historické ukecnutí?

"Kdybysem to byl býval věděl, tak bysem sem nechodil," zní proslulá hláška malého Gibusíka ve filmové klasice Knoflíková válka. Tehdy šlo o knoflíky a pindíky. Dnes jde o chemické zbraně a trestný úder střelami Tomahawk a jinými - prý chytrými - bombami. Nicméně se přímo nabízí přirovnání Gibusíka k šéfovi americké diplomacie Johnu Kerrymu. Jeho několik vět z tohoto pondělí v Londýně mělo tak závažný dopad, že si Kerry může jen drbat hlavu a opakovat: "Kdybysem to byl býval věděl..."

Novinářka Margaret Brennanová informuje pro americkou televizi CBS News už více než rok o zahraniční politice USA. Jako předtím Hillary Clintonovou doprovází i Johna Kerryho téměř všude, kam se vrtne.

Žurnalistka už položila Kerrymu řadu otázek, ale žádná neměla takový vpravdě světový dopad jako ta z pondělí v Londýně, kde měl "její" ministr tiskovku s britským protějškem Williamem Haguem. "Existuje něco, čím by Asadova vláda ještě mohla zastavit útok?" zeptala se.

"Jistě," odpověděl Kerry. "Mohl by každý jednotlivý kus svých chemických zbraní předat během příštího týdne mezinárodnímu společenství." Pak zvedl teatrálně ruce a dodal, že syrský prezident Bašár Asad toho není schopen. A zjevně to ani není možné.

Jaký dopad by Kerryho výrok mohl mít, si zřejmě rychle uvědomili jeho spolupracovníci. Jen půl hodiny poté prohlásila jeho mluvčí Jennifer Psakiová, že šlo jen o "rétorickou poznámku o nemožnosti a nepravděpodobnosti" toho, že by se Asad mohl těchto zbraní vzdát.

To už ale Kerryho výrok, možná nechtěný, za což ho v duchu musejí proklínat všichni američtí jestřábi "nadržení" na vzdušný úder proti Sýrii, nabral svou vlastní dynamiku.

Týž den odpoledne se ozval ruský ministr zahraničí: "Nevíme, jestli s tím Sýrie bude souhlasit, ale pokud mezinárodní kontrola chemických zbraní zabrání vojenským úderům, jsme okamžitě připraveni s Damaškem spolupracovat." Organizace pro zákaz chemických zbraní by podle Lavrova musela získat úplný přístup k syrskému arzenálu jedů. Poté by byly všechny chemické zbraně, které má režim k dispozici, zničeny. Damašek obratem odpověděl, že iniciativu zkoumá.

V té chvíli aby se Kerry chytal za hlavu a chtěl raději zalézt někam sto sáhů pod zem. To v případě, že na londýnské tiskové konferenci vypustil jen jakousi ledabylou poznámku. Její dopad byl totiž zásadní. Kerryho "několik vět" může mít rozhodující vliv na další vývoj syrského konfliktu.

Povstalci musejí zuřit, zatímco prezident Asad si mne ruce. Přinejmenším získal čas, a to i na likvidaci protivníků, v níž zaznamenává už měsíce poměrně úctyhodné úspěchy.  

Že by šlo o rusko-americké divadýlko?

Něco tu ale nehraje. Je možné, že Rusové a Američané to před světem celé jen sehráli a že jde o vydařený kus z repertoáru spiklenecké diplomacie. Kujme pikle, pikle kujme....

Kerryho poznámka totiž nastolila situaci, která je svým způsobem výhodná pro všechny zúčastněné strany. Díky ní si mohou zachovat tvář. Uvolněně vydechnout může americký prezident Barack Obama, který by za současné situace neměl velké šance získat pro útok na Sýrii požehnání Kongresu USA.

Už minulý týden se objevily neoficiální informace o tajných ujednáních mezi Kremlem a Bílým domem na summitu G20 v Petrohradě. Rusové prý měli podle požadavku USA přimět Asada k tomu, aby se vzdal svých nekonvenčních zbraní a přestal vyzbrojovat libanonský Hizballáh, jehož bojovníci pomáhají na bitevním poli syrskému režimu.

Pokud na to Damašek přistoupí, Spojené státy prý nezaútočí. I vzhledem k oficiálně dosti mrazivé syrské atmosféře na summitu však tato informace takřka zanikla. Vždyť i mezi Obamou a ruským prezidentem Vladimírem Putinem vládne "doba ledová".

Že by to nebyla tak úplně pravda?  

Navíc, o zničení Asadovy smrtící chemie výměnou za "něco" se mluvilo už dříve. Hovořil o tom koncem srpna v rozhovoru pro francouszký list Le Monde i šéf polské diplomacie Radoslaw Sikorski.

Lavrov, liška podšitá

Rusko, jež dosud s Čínou v Radě bezpečnosti OSN vytrvale blokovalo jakýkoli tvrdší postup mezinárodního společenství proti syrskému režimu, ale využilo šanci a prezentuje se jako míru zavázaný a úspěšný zprostředkovatel. A ruský šéfdiplomat Lavrov opět ukázal, jak skvěle se pohybuje na diplomatickém parketu a jak umně zvládá diplomatické triky.

V úterý novinářům v Moskvě sdělil, že Rusko pracuje na uskutečnitelném, jasném a konkrétním plánu, jak dostat syrský arzenál chemických zbraní pod mezinárodní kontrolu. Lavrov "skromně" dodal, že nejde o původně ruskou iniciativu, ale že jejím základem jsou kontakty s USA a postoj Kerryho.

Lavrovovo umění spočívá hlavně v tom, že kontrahenta USA dotlačí k údajně mírotvornému multilaterismu, který dost dobře nemůže odmítnout. Alespoň ne hned.

Lavrov, který na veřejnosti váží každičké slovo na lékárnických vahách, jakoby mimochodem a s mírným pokrčením ramen poznamenal, že myšlenka, jak odvrátit útok na Asada, má svůj původ ve vystoupení Kerryho v Londýně. 

Nejmocnějšího muže světa z nouze ctnost

Během pouhých několika hodin se radikálně změnila dynamika politiky ve Washingtonu. Myšlence, že se chemické zbraně syrského režimu dostanu pod mezinárodní kontrolu, dává Obama šanci, třebaže pochybuje o Asadově upřímnosti a podezřívá ho, že chce hlavně získat čas.

Nic jiného ovšem šéfovi Bílého domu nezbývá, protože kdyby syrskému vládci šanci nedal a zaútočil, předvedl by celému světu, že hrůzným způsobem umírající děti 21. srpna na okraji Damašku byly pouhou záminkou k úderu na nechtěný syrský režim.

Nyní má Obama sotva šanci přesvědčit většinu v Kongresu USA o nutnosti vojenského úderu proti Asadovi.

Iniciativa Moskvy mu přišla vhod, nadto může Obama nejnovější diplomatický vývoj kolem Sýrie označovat za úspěch své politiky. Právem. Bez důvěryhodné hrozby útokem by nebylo ani iniciativy Kremlu, ani Asadovy chemické kapitulace.     

Když se dva perou...

Izrael zažívá vůči Sýrii těžké dilema. Přátelsky naloženi vůči němu nejsou ani Asad, ani rebelové. Případnou americkou vojenskou intervenci podporuj Tel Aviv jako varovné poselství Teheránu - o zhroucení syrského režimu ale příliš nestojí.

Podle izraelského tisku požádal Obama premiéra Benjamina Netanjahua o pomoc v kampani na podporu vojenského zásahu proti Damašku. Netanjahu se obrátil na židovské lobby v USA, aby se v tomto směru snažily ovlivnit americké kongresmany.

Tel Aviv se v této otázce snaží o zdrženlivost, aby nevypadal, že Obamu tlačí k intervenci.

Členové izraelského kabinetu ale novinářům zdůrazňují, že úder v omezeném rozsahu je v jejich zájmu. Jde při tom v první řadě o íránský jaderný program.

Izrael chce signalizovat Peršanům, že hrozba vojenským úderem není žádné blufování. Současně se Izrael snaží, aby bombardování Sýrie mělo jen omezený rozsah, protože existuje nebezpečí eskalace, která by se mohla obrátit proti němu.

Izrael také stojí o to, aby se zatím Asad udržel u moci. Může se to zdát paradoxní, ale pokračování syrské války je pro Izraelce výhodné. Pokud trvá konflikt, bojují Írán a šíitské milice Hizaballáh na straně jedné a džihádisté, sunnitští extremisté na straně druhé proti sobě a neatakují Izrael.

Ať vykrvácí k smrti, vyjádřil prý jeden bývalý izraelský diplomat postoj Tel Avivu k válce u jeho sousedů.  

Některé hlasy v Izraeli ale zastávají názor, že z morálních a strategických důvodů by měl Asad dříve či později odejít ze scény. Poukazují na rizika déle trvající války a na to, že by se boje mohly rozšířit do Libanonu a vážně ohrozit stabilitu Jordánska.

Hlavně destabilizace hašemitského království, s nímž má Izrael nejdelší hranici, je pro Židy háklivým scénářem s jen těžko odhadnutelnými důsledky. 

Další vývoj, který Izrael bedlivě sleduje, je vztah mezi libanonským Hizballáhem a syrským režimem. Izrael dal jasně najevo, že jeho dosavadní letecké útoky na Hizballáh a vojenskou výzbroj na syrském území neměly za cíl Asadův pád. Šlo o to, aby se zbraně nedostaly do nesprávných rukou.

Pokud se ale budou šíitští bojovníci Hizballáhu stmelovat s Asadovým vojskem, bude Izrael při preventivních úderech, jak je nazývá, jen těžko rozlišovat mezi Hizballáhem a syrským režimem. 

Kam s jadernými zbraněmi chudých?

Na papíře to vypadá jako dobrý obchod, navíc historického významu. Damašek vydá své chemické zbraně a tyto budou zničeny. Je to ale vůbec možné? Experti mají pochybnosti. Je s tím spojeno mnoho problémů, hlavně technických a logistických. Jde o gigantický úkol.

Mise zahraničních expertů by byla extrémně riskantní. Válka pokračuje a nelze vyloučit odvetné útoky rebelů a džihádistů rozhořčených, že USA odložily  vojenské potrestání Asada na neurčito. Možné jsou i provokace s použitím chemických zbraní (a to i vůči Izraeli), jež mají ve výzbroji téměř jistě i povstalci.

Vydá Asad všechny své zbraně hromadného ničení? Neschová si jejich část? Neví se ani přibližně, kde jsou ukryty. Mluví se  o asi třech hlavních a až padesáti menších skladech.

Paradoxní je, že Damašek sice nyní slibuje, že se svých chemických zbraní vzdá, ale oficiálně jejich existenci dosud nepřiznal.

První fáze práce mezinárodních inspektorů by se mohla protáhnout na dlouhé měsíce. O tom, jak dlouho tyto mise trvaly a jak úspěšní by inspektoři byli, by rozhodoval hlavně Damašek.

Inspektoři by se neobešli bez ochranného doprovodu, tvořeného nejlépe speciálními komandy, jež by je byly schopny při napadení úspěšně bránit. Zvládlo by to syrské vojsko? Nebo by musely na syrském území začít operovat zahraniční speciálové?

A pak je tu ničení chemických zbraní, případně jejich převoz mimo Sýrii. Dělat něco takové v podmínkách války se jeví jako téměř nemožné.

Ve středu prohlásil syrský ministr pro národní usmíření (Asad myslí na všechny eventuality vývoje) Alí Hajdar, že to, že se Damašek rozhodl vzdát svých chemických zbraní, není rozhodně výraz slabosti nebo strachu. Může si to prý dovolit, protože ve vztahu k Izraeli nastal nový druh strategické rovnováhy. A aby toho nebylo málo, označil ministr tuto výzbroj jako jadernou zbraní chudých.

Co dodat na závěr? Snad to, že poprvé v dějinách války možná sehraje zásadní roli několik vět z jedné nijak zvlášť významné tiskové konference. Šéf diplomacie USA Kerry má šanci stát se nesmrtelným.