Ženy ve výhodě
Mladí Jihokorejci brojí proti feminismu. Cítí se být diskriminováni

"Feminismus už není o genderové rovnosti. Je o genderové diskriminaci a jeho prezentace je násilná a nenávistná," tvrdí Moon Sung-ho, vůdce skupiny Dang Dang We, která v Jižní Koreji bojuje za "spravedlnost pro muže". Mladí muži tam mají feminismu po krk a bouří se. Obávají se, že začínají být ve společnosti znevýhodňováni, ukazují statistiky. Upozornil na to server CNN.

Před rokem tam kolem deseti tisíc žen demonstrovalo proti sexuálnímu násilí a žádalo tvrdší zakročení ze strany policie vůči mužům, kteří na veřejnosti tajně natáčí ženská intimní místa. Nyní se na téže ulici v Soulu sešla skupinka mladých mužů, kteří vytvořili novou aktivistickou skupinu, jež nesouhlasí s feminismem.

"Jsme skupina vyznávající spravedlnost, nevyznáváme nenávist a bojujeme za opravdovou genderovou rovnost," vzkazoval do mikrofonu Moon Sung-ho, zakladatel skupiny Dang Dang We. Poslouchaly ho desítky dalších, kteří mávali s transparenty. Jižní Korea je proslulá svým silným patriarchálním postojem, což v kombinaci s celosvětově vzkvétajícím feminismem vzbuzuje vášně.

Mladí muži jsou dlouhodobě nespokojeni, že se podobné nálady snaží prosadit i v jejich zemi, a tak se rozhodli zakročit. Moon Sung-ho založil skupinu minulý rok. Přivedl ho k tomu případ devětatřicetiletého muže, který byl odsouzen na půl roku do vězení za to, že cizí ženu popadl za zadek v restauraci. Jediným důkazem, který ho usvědčoval, však bylo tvrzení ženy.

Zatímco většina mužů osočovala soudce z diskriminačního rozsudku, tak to Moon přičítal feminismu. "Feminismus už není o genderové rovnosti. Je o genderové diskriminaci a jeho prezentace je násilná a nenávistná," řekl začátkem září na panelové diskuzi během zasedání Národního shromáždění, což je nejvyšší zákonodárný sbor v zemi.

Nastartoval to prezident

Jeho skupina se staví proti ženským hnutím jako #MeToo nebo konkrétně v Jižní Koreji vzniklém #mylifeisnotyourporn. Ta v posledních letech sílí na svém významu i díky prezidentovi Mun Če-inovi, který se ještě před svým zvolením v roce 2017 zavázal k tomu, že se stane "feministickým prezidentem". Od té doby skutečně došlo k řadě soudním procesům, v nichž byli nejen obyčejní lidé, ale i vlivní politici či popoví zpěváci obviněni ze sexuálního obtěžování a případ prohráli.

Zároveň to však zejména mezi mladými muži vzbudilo vlnu nevole a založení skupiny Dang Dang We je jednou z reakcí. "Nepodporuji hnutí #MeToo. Souhlasím s tím, že ženy ve svých čtyřiceti, padesáti letech byly oběťmi, ale nevěřím, že dvacetileté nebo třicetileté ženy jsou diskriminovány," prohlásil student ekonomiky, který se představil pod falešným jménem Park. Chce zůstat v anonymitě, protože se obává negativních dopadů za své názory.

Podobně to vnímá i jiný student Kim, který feminismus ze začátku podporoval. Nyní se prý bojí sednout si v baru vedle ženy, aby náhodou nebyl obviněn ze sexuálního obtěžování. "Když žena nosí odhalující oblečení, jedná se o genderové násilí a sexuální objektivizaci. Ty stejné kritičky si ale užijí pohled na podobou fotografii muže. Feministky mají dvojí metr," říká.

Ve svém pohledu na věc nejsou zdaleka sami. Jak ukázaly výsledky loňského průzkumu národní organizace Realmeter, jehož se zúčastnilo přes tisíc dospělých, proti feminismu se staví až 76 procent mužů ve svých dvacátých letech. Vysoký podíl (66 procent) panuje i u zhruba o dekádu starších mužů.

Vojna? Genderová diskriminace

Mladí muži pohybující se ve dvacátých letech svého věku se cítí také ohroženi v tom, že musí podstoupit povinnou základní vojenskou službu, která trvá 21-24 měsíců, a která je připravuje o důležitá léta osobního rozvoje. V tradiční armádní povinnost oproti svým otcům nevěří. Až 83 procent z nich uvedlo, že je lepší se vojně nějakým způsobem vyhnout. Hned 72 procent si pak myslí, že jde o formu genderové diskriminace a 65 procent tvrdí, že by se měla povinná vojna týkat i žen.

"Je to nespravedlivé, že jen jedno pohlaví musí ve svých brzkých dvacátých letech sloužit armádě. Místo toho bychom měli nahánět své sny," tvrdí Park. "Pokud tento čas nemohu využít ke svému sebezdokonalení, nebudu pak zaostávat za ženami na pracovním trhu?" ptá se Kim, který stejně jako většina jeho vrstevníků vnímá vojnu jako velkou překážku na cestě za svou vysněnou prací. Jeho obavy podtrhuje i statistika: v posledních deseti letech vzrostla v Jižní Koreji nezaměstnanost mladých lidí z 6,9 na 9,9 procenta.

Na trhu panuje velká konkurence i díky vládním programům, které do práce zapojují více žen, byť vydělávají méně než muži. Těm se přesto vládní opatření, jež podporují pracující ženy, nelíbí. "Obávám se, že při hledání práce budu znevýhodněn. Předtím jsem mohl určitou pozici získat snadno za zásluhy, teď ji ale kvůli genderovým kvótám nedostanu. Bude to nespravedlivé," stěžuje si Kim.

Ten zmínil také problematiku školství. V Jižní Koreji je několik výhradně ženských univerzit, zatímco pro muže nic podobného neexistuje. Ženské univerzity přitom nabízí vzdělávací kurzy k prestižním profesím (právo, farmacie). To například škodí mužům, kteří chtějí být právníky, neboť vláda počet studentů práva omezuje. Čím více žen pak právo studuje, tím méně se stejné šance dostane mužům.

Internet celý konflikt přiživuje

"Starší generace mužů vyrůstala v časech, kdy ženy pracovaly v továrnách, takže zatímco mnoho z nich je vnímalo jako slabší bytosti, zároveň rozuměli tomu, že učinili pro ně oběť. To pro muže v jejích dvacátých letech jsou ženy spíše konkurencí, kterou musí překonat," vysvětlila ve své práci výzkumnice v oblasti genderových studií Ma Kyung-hee.

Podle ní jde o konflikt, který je navíc silně prohlubován na internetu. Ve své studii totiž zjistila, že muži, kteří se o feminismu naučili on-line, měli větší tendenci k jeho opovrhování než ti, kteří byli s feminismem seznámeni off-line. V postoji k feminismu nezaznamenala žádný rozdíl mezi společensky odlišnými skupinami. Lidé s vyšším vzděláním a příjmy zastávali anti-feministické postoje stejně často jako ti s nižším vzděláním a příjmy.

Nakonec tedy došla k závěru, že mezi mladými muži začíná převládat myšlenka, že jsou to ženy, kdo je ve společnosti u moci. Hnutí jako #MeToo, povinnou vojenskou službu a vládní programy podporující ženy vnímají jako znaky útlaku a nespravedlnosti.