Největší zisk z uplynulého desetiletí, kdy USA reagovaly na islamistické útoky z 11. září, má Čína, píše v listu The Guardian britský politolog Timothy Garton Ash. Americká zahraniční politika za posledních deset let byla prý jen historickou odbočkou.
Ash tvrdí, že definujícím faktorem posledního i následujících desetiletí nebude válka s islamistickým terorismem, ale historický mocenský posun ze západu na východ, který povede k mocnější Číně, méně mocným Spojeným státům, silnější Indii a slabší Evropské unii.
Při pohledu zpět bude americká zahraniční politika uplynulé dekády připomínat odbočku, a nikoli hlavní proud dějin. Pokud arabské jaro naplní modernizační přísliby, budou útoky v New Yorku, Madridu a Londýně vypadat více než kdy jindy jako výbuchy z minulosti: konec, nikoli začátek, píše Garton Ash.
Ale i když nastane arabská zima, není pravděpodobné, že pro příští desetiletí bude určující boj s neliberálním a násilným islamismem, uvádí. Připomíná, že v létě 2001 se administrativa George Bushe zaměřovala na Čínu jako na nového strategického rivala.
Garton Ash si klade otázku, co by se stalo, kdyby k útokům nedošlo a Amerika by více než do armády investovala do vzdělání, inovací, energie a životního prostředí. "I tak by Čína a Indie byly na vzestupu a i tak by se moc přesouvala ze západu na východ. I tak bychom čelili globálnímu oteplování, nedostatku vody, pandemiím a dalším novým jezdcům apokalypsy. Ale západ a především Spojené státy by byly v mnohem lepším stavu," uvádí britský politolog.
"Ale k útokům došlo a Amerika na ně musela odpovědět... Po deseti letech byla hrozba al-Kajdy výrazně omezena. Ne zlikvidována, protože tak to s terorismem nefunguje, ale byla omezena. To je úspěch, ale za jakou cenu?" ptá se Garton Ash.
Zbytečná válka v Iráku
"Amerika vedla dvě velké války - v Afghánistánu nezbytnou a v Iráku ´volitelnou´. Válka v Afghánistánu mohla být mnohem rychleji, s lepším výsledkem a menšími náklady ukončena, pokud by Bushova administrativa neodspěchala do Iráku. USA si poškodily vlastní reputaci a přitažlivost pro ostatní takovými hrůzami, jako byl Abú Ghrajb," uvedl Garton Ash.
Citoval také studii Brownovy univerzity, která odhadla náklady na války v Afghánistánu, Iráku a Pákistánu a další protiteroristické akce na 3,2 až čtyři biliony dolarů. "Odborníci se mohou dohadovat o přesných číslech, ale není pochyb o tom, že jsou ohromná. Zhruba tvoří asi čtvrtinu amerického rostoucího státního dluhu," uvedl a zdůraznil, že tato čísla nezahrnují "to, čemu ekonomové říkají alternativní náklady, tedy náklady nevyužité příležitosti". Nejde však jen o to, kolik se za ty peníze mohlo investovat do lidských zdrojů, kvalifikovaných míst a infrastruktury, ale především o to, na co se země zaměřuje a kam upírá svou energii, zdůraznil britský politolog.
