Mezinárodní trestní tribunál v Haagu se snaží již pět let dokázat svou účelnost a stíhat válečné zločince. Při jeho ustavení před deseti lety se diplomaté nadšeně objímali, dosavadní působení tribunálu přesto vyznívá spíše rozpačitě, píše ve své analýze švýcarský deník Neue Zürcher Zeitung (NZZ).
Mezinárodní společenství se již od Norimberského procesu po druhé světové válce opájí nadějí, že pokud bude právo mezinárodně vymahatelné i pro šéfy vlád či armád, strach jim nedovolí dopouštět se velkých zločinů.
Tato myšlenka inspirovala i ustavení Mezinárodního trestního soudu v Haagu (ICC). Jeho pravomoci stanovil tzv. Římský statut, který po mnohaletých jednáních a dohadech podepsali 17. července 1998 v Římě zástupci 120 států.
Jeho přijetí provázelo nadšení a velká očekávání. Nejhorší váleční zločinci světa neměli v budoucnu již spravedlnosti uniknout.
Úmluva vstoupila oficiálně v platnost 1. července 2002, poté co ji ratifikoval stanovený minimální počet 60 zemí. Do dnešního dne toto číslo vzrostlo na 106. Jde převážně o evropské, africké a jihoamerické státy.
Méně optimismu vzbuzuje skutečnost, že mezi signatáře stále nepatří Spojené státy, Rusko, Čína, Izrael nebo Chile. U žádné z těchto zemí se neočekává, že by v dohledné době své stanovisko změnila. Spojené státy se omezují na vyjadřování podpory ICC a projevování zájmu o jeho činnost.
Haagský soud má umožnit, aby byli souzeni i vysoce postavení politici či představitelé armády ze zemí, jejichž soudní systém není dostatečně funkční.
V pravomoci ICC je trestat závažné porušování lidských práv, válečné zločiny, zločiny proti lidskosti a genocidu u případů, spáchaných jednotlivci po 1. červenci 2002.
O zahájení procesu musí požádat postižená signatářská země nebo i Rada bezpečnosti OSN, jako tomu bylo i v případě súdánského Dárfúru.
Prvním prokurátorem ICC se v roce 2003 stal Argentiňan Luis Moreno-Ocampo. Zahájil vyšetřování čtyř konfliktů: v Kongu, Ugandě, Středoafrické republice a Súdánu.
Od začátku svého působení soud zatím vydal dvanáct zatykačů a čtyři domnělí váleční zločinci z Konga čekají ve vazbě poblíž Haagu na soud.
Jako první z nich byl před dvěma lety obžalován Thomas Lubanga. Obviněn byl z rekrutování dětských vojáků, kteří se měli na severovýchodě země dopustit nejhorších zvěrstev a zmasakrovat desetitisíce osob.
Jen několik dní před začátkem byl ale proces kvůli procedurálním chybám přerušen a poté zcela zastaven. Lubanga měl být z rozhodnutí soudu propuštěn. Přestože se prokurátor může ještě odvolat, jeho image touto událostí značně utrpěla.
Kvůli těžkopádnosti a odkládání začátků procesů s domnělými válečnými zločinci je předmětem kritiky i celý tribunál. Podle jeho kritiků mezinárodní trestní justice mírovým procesům a misím vlastně brání.
Jak ve své hodnotící zprávě k deseti letům existence ICC konstatuje i nevládní organizace Human Rights Watch (HRW), v afrických zemích, kde ICC působí, je obyvatelstvem vnímán negativně. Důvodem jsou dezinformace, ale například i deziluze, že se ICC nepustil do vyšetřování a stíhání ugandských ozbrojených složek (UPDF).
Haagský soud oslabuje i skutečnost, že nedisponuje žádnou vlastní policií, má omezené finanční prostředky a je odkázán na podporu ze strany jednotlivých států.
Zastánci přesto namítají, že i Mezinárodní trestní tribunál pro bývalou Jugoslávii potřeboval několik let, aby začal aktivně jednat.
Na podporu jejich optimismu mluví i nejnovější vývoj. Prokurátor Moreno-Ocampo tento týden obžaloval súdánského prezidenta Umara Hasana Ahmada Bašíra z genocidy spáchané v západosúdánské provincii Dárfúr a požádal členy soudu, aby na Bašíra vydali zatykač. Jde o první hlavu státu, obviněnou před ICC.
Foto: ICC, AP a Profimedia
