V privilegovaném a uzavřeném světě japonské žurnalistiky představuje novinář Jake Adelstein téměř zjevení. Předně, jak jméno napovídá, není Japonec. Za další patří k nejlepším expertům na japonskou zločineckou organizaci známou pod názvem jakuza, která po staletí zůstává svébytným fenoménem japonské společnosti. Napsal to server abc.net.
List Jomiuri šimbun se s denním prodejem 14 milionů výtisků řadí na první místo na světě. Pracovat zde je prestižní záležitostí a aby zde získal zaměstnání gaidžin, tedy cizinec, bylo nepředstavitelné.
Adelstein se však vyzbrojil výbornou znalostí japonštiny a neúnavnou pracovní morálkou, navíc se nikdy nenechal odradit odmítnutím. A nakonec byl do redakce Jomiuri přijat.
Během deseti let se tento židovský chlapec z Missouri vypracoval na jednoho z předních znalců organizovaného zločinu v Japonsku. Mnohokrát rozčílil i nejbezohlednějšího kmotra japonské mafie a riskoval svůj život.
Zločinecká síť jakuzy čítající přibližně 80 tisíc členů je pevně zakotvená v japonské společnosti. Její původ spadá až do období feudalismu v 16. století.
"Záleží na tom, o které jakuze mluvíte. Zda o staré škole, nebo moderní organizaci," říká Adelstein. "Moderní jakuzu tvoří ozbrojení boháči, makléři v oblecích od Armaniho, kteří uzavírají velmi výhodné obchodní smlouvy. Když na ně lidé nechtějí přistoupit, tak je nechají zabít, podpálí jim dům nebo je vydírají.
Stará jakuza je pro lidi zajímavější, sem patří potetovaní chlápci s chybějícími prsty a přerostlými vlasy."
Tetování bylo v Japonsku tradičním označením vyděděnců, chybějící malíček je dalším poznávacím znakem staré jakuzy. Člen gangu, který nesplnil nějaký rozkaz, si totiž musel uříznout článek malíčku a na znamení pokání ho darovat svému bossovi.
Adelstein vypověděl, že konkurenční boj v japonské žurnalistice je krutý, ale že naštěstí nejsou většinou vystaveni hrozbám smrti ze strany mafie. Ovšem to neplatí vždy.
On sám dostal varování dokonce od nejznámějšího kmotra jakuzy. Vzkaz byl jednoznačný: "Buď vymažeš ten článek, nebo my vymažeme tebe a tvou rodinu."
Zmíněný text pojednával o Tadamosovi Gotovi, bývalém členovi jakuzy, který se prý božím vnuknutím obrátil ke konání dobra a stal se mnichem.
Goto se údajně vzdal jakuzy zcela. Zradil prý dokonce i slib mlčení a předal nejrůznější informace FBI. Výměnou za to jeho jméno smazali z černé listiny zločinců a byl mu povolen vstup do USA na transplantaci jater, při které přeskočil stovku amerických čekatelů.
Ovšem s odstupem se zdá, že gangster odtajnil FBI jen víceméně nedůležité informace. Nyní žije bývalý kmotr Goto v buddhistickém chrámu nedaleko Tokia ve stínu zarostlých hor a šumících vodopádů.
Pro jakuzu je lukrativním zdrojem příjmu i dětská pornografie. V zásadě však platí, kde lze vydělat peníze, tam je i jakuza.
Americký velvyslanec v Japonsku Tom Schieffer označil Japonsko za hlavního kupce dětské pornografie. Stěžoval si také na bezmocnost policie. "Japonská policie nemůže tento pornografický materiál zabavit, ani nesmí zatknout ty, kteří ho vlastní." V Japonsku je totiž nelegální pouze tvorba a prodej těchto věcí, jejich vlastnění ovšem nikoliv.
Jakuza je svébytný fenomén japonské historie, kultury a společnosti. Její finanční zisk se pro tento rok odhaduje na více než 50 miliard dolarů. Pro miliony dnešních Japonců představuje toto zločinecké podsvětí podobně jako v minulosti působivou a obávanou sílu. Zároveň zůstává obrovskou výzvou pro oblast zákona a pořádku.
Foto: Profimedia
