Britský parlament odmítl podpořit premiéra Davida Camerona v jeho válečnických choutkách. USA tak zatím ztratily svého nejdůležitějšího spojence při plánovaném útoku na Sýrii. Prezident Barack Obama ale viditelně nehodlá couvnout a prohlásil, že na syrský režim Bašára Asada jsou USA připraveny udeřit samy. Washington se ale děsí možného opakování zpackané irácké invaze také v Sýrii.
Americká invaze do Iráku vedla k takřka desetileté okupaci, znamenala téměř pět tisíc mrtvých amerických a spojeneckých vojáků a vyvolala hluboce zakořeněné sektářské násilí a vměšování sousedů, kteří chtěli v této arabské zemi po svržení diktátora Saddáma Husajna získat vliv.
To, co bylo původně zamýšleno jako akt osvobození, neboť tehdejší americký ministr obrany Donald Rumsfeld očekával návrat vojáků do několika měsíců, se nakonec změnilo v začarovaný kruh.
V souvislosti s očekávaným vojenským zásahem proti Sýrii zformulovala zpravodajská stanice CNN pět lekcí, které Spojeným státům Irák uštědřil:
1. Nezapojovat se
První poučení, které se vztahuje k událostem v Sýrii, je jednoduché - nezapojit se, a už vůbec ne tak, aby noha amerického vojáka vstoupila na syrskou půdu. Spíše než přemýšlet o ambiciózních představách, jak na Blízký východ přinést demokracii, je lepší pochopit skutečná omezení intervence v tomto regionu, který je sužován sektářskými, náboženskými a etnickými spory, jež navíc hranice překračují, místo aby za nimi zůstávaly.
Takřka 168 tisíc amerických vojáků v Iráku dokázalo násilí pouze dusit. Nyní Pentagon odhaduje, že k zajištění syrských chemických zbraní by bylo potřeba 70 tisíc vojáků, takže počet jednotek, které by měly šanci ukončit krveprolití v Sýrii, je znepokojující a představuje logistickou noční můru.
2. Znát konec
Invaze do Iráku a výhled na omezený úder proti silám syrského prezidenta Bašára Asada jsou dva velmi odlišné scénáře. Původního cíle v Iráku, což bylo sesazení Husajna, bylo dosaženo rychle. Pak nastala pauza a velké drancování Iráčany, než se začalo vážně přemýšlet o tom, co dál.
Bídná bezpečnostní situace se dále vyhrocovala tím, že irácká armáda byla rozpuštěna. Americká ministerstva a agentury mezi sebou soupeřily a řada vypracovaných návrhů na rekonstrukci země byla ignorována.
Řada pozorovatelů je toho názoru, že trápením irácké strategie byla nebezpečná kombinace lhostejnosti a slepých ambicí.
Cíle v Sýrii jsou z opačné strany tohoto spektra: jsou omezené a připravené pouze ovlivnit chování režimu, ne ho odstranit. V mnohém se podobají záměrům, které si v roce 1998 vytyčila pro zásah proti Iráku v rámci operace Pouštní liška administrativa tehdejšího prezidenta Billa Clintona. Akce měla omezené trvání a jasný cíl - zkrotit diktátora Husajna.
3. Být připraven na následky
Význam "funkční stát" je mnohem důležitější, neboť ani Irák či Sýrie nejsou "přirozenými" zeměmi. Náhodně je vytvořili britští a francouzští diplomaté na základě neblaze proslulé Sykes-Picotovy dohody v roce 1916, která rozdělila Blízký východ na sféry vlivu. Úmluva tak spojila dohromady zcela odlišné kmeny a náboženské svazky, které spíše hranice překračovaly, než aby je respektovaly.
Dvacáté století v těchto zemích tak bylo ve znamení slabé vlády a nestability, kterou střídali bezohlední diktátoři. Moc se neustále přesouvala pomocí atentátů, nikdy smysluplnými volbami. Takže další poučení z Iráku může znít takto: Pokud chcete odstranit krutého diktátora, připravte se na krvavý výbuch potlačované nenávisti a strachu. Stalo se to v Iráku, kde se situace stále ještě neuklidnila.
4. Nespoléhat jen na vojenskou akci
Nejzřejmější lekce z Iráku je ta, že vojenská bagančata na zemi nebo jakákoli jiná forma vojenské intervence sice mohou změnit stav na bojišti, případně svrhnout diktátora, nevytvoří ale podmínky pro politickou dohodu.
Stejné poučení plyne i z Libye, kde bezletová zóna vynucená Severoatlantickou aliancí a značné zásilky zbraní povstalcům nakonec zlomily moc tamního vůdce Muammara Kaddáfího. Tato země, která po 40 let neznala žádnou formu občanské společnosti, byla ale ponechána bez připraveného vedení a odborníků.
5. Vytyčit doktrínu
Plány v Afghánistánu a Iráku počítaly s tím, že největší světová mocnost je schopna měnit stav věcí i na vzdálených místech. V Afghánistánu to byla protipovstalecká strategie založená na masivních sociálních a ekonomických investicích, která se ale plně neshodovala s protiteroristickým postupem.
Na počátku svého úřadování hovořil americký prezident Barack Obama o tom, jak přinést do Afghánistánu příležitosti a spravedlnost spolu se "zemědělskými specialisty, učiteli, inženýry a právníky". Do roku 2010 se ale cíl značně zúžil - rozložit Taliban a přinutit ho zasednout k jednacímu stolu.
Ústup do izolace a vzpomínání na starý slogan "Žádná zamotaná spojenectví" není možnost. Spojené státy jsou stále "nepostradatelnou zemí".
Předčasná radost syrské opozice?
Syrská ozbrojená opozice se raduje. Doufá, že očekávaný vojenský úder Američanů a jejich spojenců oslabí Bašára Asada tak, že ho pak už jen dorazí. Jde o předčasnou radost? Syrský prezident může útok Západu ustát. Záleží hlavně na tom, jakou strategii Obama a spol. zvolí. Dopad této strategie na bojišti snižuje už ale předem fakt, že Asadův režim útok očekává.
Jedním z nejdůležitějších faktorů vedení války je totiž moment překvapení. Kdo napadne protivníka na nečekaném místě nebo jindy, než myslí, nečekanými jednotkami, nekonvenčními způsoby anebo novými zbraněmi, má velké šance vyvést ho z rovnováhy a vážně mu vojensky uškodit.
Z tohoto úhlu pohledu se Bílý dům chová v případě Sýrie hodně kontraproduktivně. Lze zřejmě bez většího přehánění prohlásit, že jde o nejočekávanější raketový a bombový útok v historii.
Je nejen známo, kdy začne, a sice v příštích dnech či týdnech, ale ví se předem dost podrobně i to, jaké zbraně se použijí.
Mluví se hlavně o střelách s plochou dráhou letu Tomahawk odpalovaných z amerických a britských plavidel (křižníky a ponorky), dále pak o strategických bombardovacích letounech. Kolují také seznamy možných cílů, na nichž Pentagon pracuje bezpochyby už déle. Asadův režim má tak poměrně dost času na to, aby se připravil.
Národní koalice sil revoluce a syrské opozice (také Syrská opoziční koalice) počítá v případě vojenského úderu proti Asadovi s jeho výrazným oslabením. V kruzích syrské opozice v tureckém Istanbulu vládne optimismus, jaký zde dosud nezažili.
Asad zaplatí za (údajný) chemický útok vysokou cenu, říká Ahmad Kamal, mluvčí Národní koalice. "Počítáme s těžkými údery, které zničí minimálně 50 procent Asadova vojenského arzenálu," prohlašuje. A mlčí o tom, zda mají rebelové domluvenou nějakou strategii, jak se při bombardování zachovat. A zda nemají na různých místech decimovaného protivníka napadat.
Jak daleko se naplní očekávání opozičníků, nad tím zatím visí otazník.
"Režim bude oslaben, zbytek vyřídíme my," dodává sebevědomě Kamal, který doufá, že útok NATO bude delší, než se nyní spekuluje - dva až tři dny.
Mnoho příslušníků opozice věří, že vojenský úder USA a jejich spojenců syrského prezidenta svrhne. To ale, jak přinejmenším prohlásil Bílý dům, není jeho cílem.
Udeří Američané také na džihádisty?
Na syrských bojištích nyní operuje tolik rebelských skupin, že ani znalci prostředí a situace nedokážou říci, kolik jich vlastně je. Mluví se až o dvou stech. V uplynulých měsících získávaly hlavně na severu země a v okolí Damašku převahu radikální džihádistické skupiny spolu s dvěma křídly al-Kajdy: Islámský stát v Iráku a Levantě (ISIL) a Fronta Nusra (Džabhát al-Núsra). Jejich cílem je změnit Sýrii v islamistický emirát.
Radikální islamisté jsou ale nyní ve střehu, protože se obávají, že by některé západní rakety a bomby mohly mířit i na ně. Přijímají proto zvláštní bezpečnostní opatření.
Situace je ale velmi komplikovaná, protože umírnění opoziční bojovníci někde s islamisty spolupracují (třebaže to většinou popírají), jinde s nimi naopak bojují.
Radikální islamisté se ale poučují z "chyb" z minulosti a na řadě míst tak radikální nejsou. Alespoň dočasně. Nedávno například blízko Aleppa uspořádali pro děti soutěže v pojídání zmrzliny a melounů. Prostě, hodní vousatí strýčkové.
S vidinou předpokládaného útoku NATO začali více táhnout za jeden provaz Turci, Saúdové a Katařané, hlavní sponzoři džihádistů, kteří mimo jiné uplácejí vojáky syrské armády, aby se z nich stali přeběhlíci.
Nejdůležitější podporovatelé syrské opozice se čerstvě rozhádali kvůli vojenskému puči v Egyptě.
Spojené státy a Británie v těchto okamžicích trochu zmírnily válečnou rétoriku a vypadá to, že k případnému úderu nedojde dříve než příští týden. Tedy do doby, než svou práci v Sýrii ukončí experti OSN, kteří v zemi pátrají po důkazech možných chemických útoků.
Pokud USA a spojenci uskuteční proti syrskému režimu jen krátký, byť masivní úder, vyšlou tím i jedno zásadní poselství: Podřezávejte si v Sýrii krky i nadále.
