Od operace nemusíme utíkat, líčí nepálský chirurg

Když loni 25. dubna zasáhlo Nepál ničivé zemětřesení o síle 7,8 stupně, chirurg Pradíp Vaidjá byl zrovna doma v Káthmándú. Nejprve zjistil, zda je v pořádku jeho rodina, a hned potom odjel do své nemocnice Tribhuvan University Teaching Hospital (TUTH). Byl tam za půldruhé hodiny a hodinu nato ho čekala první operace. "Pacient měl zranění páteře, byl potřeba rychlý zákrok, protože hrozilo, že to nepřežije," vzpomíná Vaidjá. Následovala jedna operace za druhou. Jen první den, kdy zemi téměř každých dvacet minut ochromily následné otřesy, do nemocnice dorazilo na tři tisíce lidí.

Zemětřesení udeřilo v sobotu kolem poledne místního času a v nemocnici, která je jednou z největších a nejstarších v himálajském státě, sloužilo tehdy minimum lékařů. Přítomni byli většinou jen studenti medicíny a zdravotní sestry. Přesto nenastal téměř žádný zmatek, popisuje hlavní chirurg, profesor Vaidjá. Důvodem je fakt, že v nemocnici již pět let funguje projekt, díky němuž se zdravotnická zařízení na podobné katastrofy důkladně připravují.

"Postupně dorazili další doktoři, někteří i z jiných nemocnic, a ihned jsme mohli operovat, bylo to neuvěřitelné," říká Vaidjá. "Při evakuaci nebyl nikdo zraněn a všichni věděli, kam mají jít. Měli jsme rovněž plán, kam umístit zraněné. Na pohotovosti byli ti těžce zranění, prostory oční kliniky jsme použili pro lehce zraněné a zbylé pacienty jsme umístili do dalších budov. Měli jsme rovněž připravené veškeré zásoby, obvazy i sádry pro zhruba tři tisíce lidí," dodává.

Bezprostředně po zemětřesení řešili podle něj především zlomeniny. Pacienti rovněž přicházeli s nejrůznějšími ranami od padajících předmětů. Vzhledem k velkému množství lidí se snažili každého ihned ošetřit a v případě, že to šlo, poslat ho kvůli další péči domů či na jiné oddělení, většinou do rehabilitačního centra, aby byla v operačních sálech neustále volná lůžka pro nově příchozí.

Důležitá byla i následná psychologická pomoc, která fungovala 24 hodin denně. "Měli jsme i týmy psychologů, kteří vyšli do ulic a radili lidem. Fungovala rovněž speciální pomoc pro děti," říká Vaidjá. Základem pro ně bylo, aby měli neustálý přístup k vodě, a nádrž, kterou využívají, prošla rovněž úpravami. "Můžeme operovat při svíčce, ale bez vody by to nešlo. Jsme rádi, že to nezkolabovalo a vydrželo to otřesy," dodává.

"Fungovala i komunikace se zahraničními týmy, pracovali jsme totiž podle stejných postupů a plánů pro případ katastrof," popisuje chirurg. Otřesy tak téměř nenarušily práci v několika velkých nemocnicích v údolí Káthmándú a množství zahraničních týmů se mohlo soustředit na pomoc jinde, odjely pomáhat zraněným do odlehlých vesnických oblastí. Například ve městě Melamči, které se nachází asi čtyřicet kilometrů severovýchodně od nepálské metropole, působil i český záchranářský tým.

Celkem si zemětřesení, které zemi zasáhlo 25. dubna a 12. května, vyžádalo na 8900 obětí a více než 21 tisíc zraněných. Kdyby v nemocnicích neexistovaly plány pro případ katastrof a zdravotnický personál by již předtím neabsolvoval několik výcviků, zemřelo by ale podle nepálského chirurga mnohem více lidí, a navíc by celý systém zdravotní péče v zemi zkolaboval. Vaidjá říká, že vždy se dá co zlepšovat, nicméně tentokrát se ukázalo, že preventivní opatření se vyplatila. "Žádné zařízení v nemocnici nebylo poškozeno. Zraněni byli jen dva lidé, když na ně spadla skříň, která ještě nebyla připevněná, protože byla nová," popisuje nepálský lékař.

Projekt, kterého se nemocnice účastní, se uskutečňuje pod záštitou nepálského ministerstva zdravotnictví a pod vedením Světové zdravotnické organizace (WHO) již od roku 2011. Patří do programu DIPECHO, který se týká právě připravenosti na katastrofy. A stojí za ním ECHO, což je úřad Evropské komise, který má na starosti humanitární pomoc, ale i prevenci přírodních katastrof. Jeho součástí jsou například každý rok či dva pravidelné nácviky krizových situací, kterých se účastní celá nemocnice.

Nemocnice TUTH měla původně kapacitu 300 lůžek, následně ji ale zvýšila na 600. V případě potřeby je ale schopna pojmout na 5000 pacientů. Pracuje v ní 200 lékařů a 700 zdravotních sester.

Projekt rovněž klade důraz na to, aby nemocnice byla bezpečná. To znamená, že otřesy by měla vydržet budova i její zařízení. "I malé věci, například větráky, jsou připevněné ke zdi, aby nemohly spadnout na pacienty. Speciálně jsou upravená i okna, aby se jejich sklo nevysypalo," vyjmenovává Vaidjá. "Mnoho jiných nemocnic k těmto úpravám nepřistoupilo a jejich lékaři nám říkali, že během otřesů nevěděli, jestli mají utíkat z nemocnice, nebo pokračovat v operování pacienta. To my z operačního sálu nikam utíkat nemusíme," uzavírá.