Izraelský premiér Ehud Olmert by v těchto dnech mohl být hrdinou dalšího pokračování akční série „Mission Impossible". Na mírové konferenci v Annapolisu chce oficiálně jednat o vytvoření samostatného palestinského státu.
Tvář ale nechce ztratit ani před domácími voliči a radikály. Jeho situaci navíc rozhodně neulehčí ani skepse arabských států a liknavost Spojených států.
Práce dveřníka ve washingtonském exkluzivním hotelu Mandarin Oriental je v těchto dnech velmi nenáročná. Limuzín, u nichž by musel otevírat dveře, zde projede jen velmi málo. V neděli se do hotelu totiž přistěhoval se svou delegací izraelský premiér a od té doby se z něj stala nedobytná pevnost.
Velká slova
Olmert je naopak uprostřed perných jednání, přičemž je již předem jasné, že všem stranám se zavděčit nedokáže a hrozí dokonce, že neprojde ani u jedné z nich.
Izraelský premiér se prý během uplynulého týdne několikrát snažil ovlivnit dnešní zahajovací řeč prezidenta George Bushe, který konferenci zaštiťuje. V pondělí se spolu navíc sešli v Bílém domě k soukromému rozhovoru. Při následném setkání s novináři se premiér snažil přítomné přesvědčit, že během schůzky s Bushem panovala „skvělá atmosféra" a vše je na dobré cestě.
Olmert zdůraznil své odhodlání změnit současnou situaci, pokračovat v pravidelných jednáních s palestinským prezidentem Abbásem a do jednoho roku vyjasnit hlavní body dohody, která by umožnila vytvoření palestinského státu.
Až potud velmi hezká slova. Premiér ale vzápětí vyslal také zprávu pro domácí publikum. 
Dohoda může prý být realizována až poté, co ustane palestinské násilí. Olmert tak narážel na střely, které na Izraelce dopadají z palestinského pásma Gaza. Nad ním však má kontrolu s palestinským prezidentem Mahmúdem Abbásem znepřátelené hnutí Hamas. Právě Hamas přitom mírová jednání bojkotuje a umírněný prezident s jejich řáděním může dělat jen málo.
Fotoschůzka
Odpověď na klíčovou otázku, jak toto dilema rozřešit, ale Olmert neposkytl. „Pokud chtějí Palestinci svůj stát zřídit i v oblasti Gazy, nemůžeme je zbavit odpovědnosti za ukončení násilí," poznamenal lakonicky.
Tento příklad jasně ilustruje problém celé konference - velká slova a sliby, které ale nejsou převeditelné do praxe. Sám Olmert se doma v Izraeli všemi prostředky snaží udržet svou koalici. Levici ze Strany práce proto signalizuje připravenost k jednání s Palestinci, pravicovým silám naopak naznačuje, že Annapolis je vlastně jen povinným dostaveníčkem pro společné foto a k žádným důležitým posunům zde nedojde.
Premiér si pro jistotu nechce rozházet ani arabskou delegaci. Skutečnost, že mu saúdský ministr zahraničí odmítl podat ruku přešel proto s humorem: „Nejprve se říkalo, že když Saúdové nepřijedou, bude to znamenat neúspěch konference. Když nyní přijeli, pro změnu se říká, že by jednání mělo zkrachovat, když mě hned před kamerami neobejmou a nepozvou mě přijet se pobavit do Rijádu," komentoval Olmert celou záležitost a prohlásil, že jej přesto těší, že delegace přijela.
Hojná účast arabských států je ostatně zatím největším triumfem annapoliské mírové konference. Jejich neoficiálním lídrem je právě Saúdská Arábie.
Země sice deklarovaly svou vůli usilovat o normalizaci vztahů s Izraelem výměnou za palestinsko-izraelský mír, o jejich skutečné vůli k dosažení dohody lze ale s úspěchem pochybovat. Otázky hranic budoucího palestinského státu, rozdělení Jeruzaléma či osud milionů palestinských uprchlíků jsou pro ně příliš závážné, než aby v nich přistoupily na kompromisy.
Vše tedy zatím nasvědčuje tomu, že ani letos ještě čas na rozřešení izraelsko-palestinské otázky nenazrál. Ke škodě všech zúčastněných a obyvatel Palestiny a Izraele obzvlášť. Další neúspěšná mírová konference bude totiž jen další vodou na mlýn extremistů na obou stranách.
Foto: AP
