Pracují 22 hodin denně. Na hlavách nosí těžké balíky cihel, které předtím ručně vyrobili. Za práci jim nikdo neplatí a nevědí, jak dlouho zde budou. Některým jsou teprve tři roky. Řeč je o Indech nucených k takzvané bonded labor - práci sloužící k umoření dluhu, která je v zemi stále běžnou praxí.
Počet otroků ve světě je nyní vyšší, než byl v roce 1860. Podle nadace SumAll je jich 27 milionů, zatímco tehdy jich bylo o dva miliony méně. Velká část z nich žije v Indii, desáté největší ekonomice světa. Vyrábějí trička nebo třeba pálí cihly, jako to dělala rodina Singhova.
Lucky Singh dříve vydělával 18 dolarů (360 korun) týdně pletením košíků, což pro šestičlennou rodinu nestačilo. Tudíž, když do jeho vesnice ve státě Uríša na východě země přišel agent a nabídl mu práci v cihelně, dlouho neváhal.
"Ŕíkal: 'Pojď s námi, dáme ti vodu, jídlo, všechno pohodlí.' Dal nám 22 tisíc rupií (asi osm tisíc korun, pozn. red.) jako zálohu," vzpomíná Singh.
Místo pohodlí čekaly Luckyho a jeho rodinu otrocké podmínky. Pracovat museli neustále, měli pouze krátké přestávky na jídlo. Podle zpráv organizace International Justice Mission byla jedna těhotná žena zbita, když žádala o odpočinek. Trestu neunikl ani Singh. "Neměli jsme čas se pořádně najíst ani umýt. Jednoho dne jsem na chvilku usnul. Šéf přišel a zmlátil mě tyčí," popisuje.
Singh měl nakonec štěstí, 149 pracovníků cihelny v Hajdarábádu (hlavní město sousedního státu Ándhrapradéš) bylo počátkem letošního roku osvobozeno. Někteří podvyživení jedinci zvraceli, když dostali najíst. Příběh jeho rodiny zaznamenala stanice CNN, která se tématu věnuje od roku 2011 ve své kampani CNN Freedom Project. Dříve takto informovala o propuštění 500 pracovníků v jiné cihelně nedaleko od té, kde pracovala Singhova rodina.
Ačkoli "bonded labor" byla v Indii v roce 1976 zakázána, především na venkově je běžnou záležitostí. Princip je jednoduchý: chudému jednotlivci nebo rodině je nabídnuto zaplacení dluhů či poskytnutí zálohy. Na oplátku musejí pracovat (děti nevyjímaje) neznámou dobu za výše uvedených podmínek. Systém je v mnohém podobný tomu, který v Británii a jiných západoevropských zemích fungoval na začátku průmyslové revoluce.
Otroctví podle CNN stále existuje ze dvou důvodů - hamižnosti majitelů firem a zoufalství chudých. Organizace International Justice Mission ve spolupráci s indickou vládou však v posledních šesti letech provedla desítky razií na místech typu zmíněné cihelny. Výsledkem je dosud 3200 osvobozených dělníků.
Problémem je skutečnost, že nalézt jinou práci je pro mnohé velice obtížné. Často tak nemají jinou možnost, než se podrobit právě otrocké lopotě. Podle odhadů jsou k této formě práce vázány statisíce až desetimiliony Indů. Přesto lze vidět i pozitivní změny.
"Můžeme tyto lidi seznámit s jejich právy a pastmi, které na ně čekají; 90 až 95 procent se po osvobození do otroctví nevrátí. Naučí se, jak si vydělávat na živobytí na svobodě," říká Saju Mathew, ředitel operací International Justice Mission pro jižní Asii.
K tomu, aby se propuštění Indové dokázali postavit na vlastní nohy, jim dopomáhá vláda. Osvobozeným dává 20 tisíc rupií jako odškodnění.
"Jsou to povzbuzující známky toho, že vláda přijímá aktivní kroky, které mají tento velký problém řešit. To, že politici dělají něco, aby se tomuto problému postavili, je velký posun," uzavírá optimisticky Mathew.
