"Vítejte na nejextrémnějším golfovém hřišti na světě," vítá příchozího velvyslanec Evropské unie v Afghánistánu, zatímco šestice ozbrojených mužů určených k jeho ostraze svědomitě prohlíží terén. Litevský diplomat Vygaudas Ušackas přitom nemá na mysli bezpečnostní podmínky, nýbrž stav hřiště, s nímž se zájemci o golf v Kábulu musejí vyrovnat a který je mimořádný v mnoha směrech.
Kábulský green je jediný v Afghánistánu a na rozdíl od hřišť jinde na světě ho netvoří trávník, nýbrž písek, kamínky a křoví. Hráči údery nezaměřují podle hájků nebo vodních ploch: podnikají slalom mezi bloumajícími osly, občerstvujícími se občany a hlubokými brázdami, v nichž se snadno vyvrtne kotníky, píše v reportáži agentura AFP.
Kovová cedule s nápisem Vítejte na kábulském golfovém hřišti, která byla na okraji terénu, už tu není, jelikož ji srazil nějaký rozespalý řidič. A tak je třeba pozorně se zadívat na výjimečnou krajinu, na vzdálené a ještě zasněžené vrcholky respekt vzbuzujících hor.
Hřiště se nachází asi půl hodiny jízdy za Kábulem. Vyplatí se vypravit se sem už kvůli osvěžujícímu vzduchu, který kontrastuje se stále zamořenou kábulskou kotlinou.
Ušackas považuje za blahodárné vyjet ven a nadýchat se čistého vzduchu v zemi, kde je víc samopalů než golfových holí a v níž jsou diplomaté zavřeni v budovách obehnaných vysokými zdmi s ostnatým drátem.
Vybavení ke hře by vyvolalo úsměv na rtech i těch nejsmělejších hráčů: v miniaturní klubovně je třeba vyfasovat vojenské boty jako jedinou vhodnou obuv k absolvování trasy drsným terénem a předpotopní hole ze železa a dřeva zcela nepodobné moderním titanovým.
Hra může začít. K dispozici jsou dva nosiči, jeden k holím, druhý k určování místa dopadu míčku. Jsou milí, vždy ochotní tleskat v zápase, v němž se evropský ambasador utká se žasnoucím novinářem na jinak opuštěném hřišti s devíti jamkami. Některé z nich je třeba dlouho hledat, protože, jak praví zkušený Ušackas, "jsou relativní - jako všechno tady". Jenom některé jsou z plastu, jak je běžné všude jinde, jiné jsou pouze nepatrným důlkem v písku.
Kábulské hřiště vzniklo před 60 lety za vlády krále Muhammada Záhira Šáha, avšak 30 minulých válečných let ho hodně poznamenalo. Na nedalekém kopci se dodnes rýsují siluety zrezivělých ruských tanků z invaze v 80. letech. Po ní následovala desetiletá občanská válka, pak svržení Talibanu vojsky NATO v roce 2001 a potom boje, jež trvají dodnes. Původní golfová trasa je jenom vzpomínkou.
Kábulský golfový klub nebyl historických zvratů ušetřen. Zavřen byl několikrát kvůli válce nebo také tehdy, když Sověti a po nich Taliban uvěznili jediného profesionálního hráče a zároveň ředitele a trenéra po dobu 35 let Mohammada Afzala Abdula za to, že se moc stýkal s cizinci.
Kábulské centrum je dějištěm pravidelných atentátů, ale kromě něj je zbytek města poměrně klidný zhruba deset let, kdy se vlády ujal prozápadně orientovaný prezident Hamíd Karzáí.
Když se Afzal v roce 2001 do klubu vrátil, svůj green nepoznal. Nejdřív bylo třeba hřiště vyčistit od min. Pak na něj na pět dní pustili ovce, aby se ujistili, že žádná mina pyrotechnikům neunikla. Protože žádné ze zvířat nevylétlo do vzduchu, je terén považován za odminovaný.
A od té doby panuje naděje, že se staré dobré časy vrátí. Na zdech klubovny je vyvěšena fotografie Tigera Woodse a Afzala pořízená nedávno v Dubaji. "Pozval jsem Tigera do Kábulu a on souhlasil. Ale ještě není nic rozhodnuto," přiznává Afzal.
