Írán minulý týden hrdě oznámil, že vyslal do vesmíru (svou první) opici. Raketa podle oficiální zprávy vyletěla do výšky 120 kilometrů a poté se modul Pionýr (Pišgam) vrátil s živým a primátem zpět. Daří se mu údajně dobře. Jako důkaz představil Teherán světu fotografii makaka rhesuse, údajného "oponauta".
Malý kosmický krůček pro opičáka, velký kosmický skok pro Írán, dala by se s trochou nadsázky adaptovat na perské poměry slavná věta amerického astronauta Neila Armstronga ve chvíli, kdy jako první pozemšťan vkročil roku 1969 na povrch Měsíce.
Tehdy řekl: "Je to malý krok pro člověka, ale velký skok pro lidstvo."
Už krátce poté, co Írán oznámil svůj kosmický úspěch, se však ze zahraničí začaly ozývat pochybovačné hlasy.
Zkoumání íránského obrazového materiálu ukázalo, že opice prezentovaná jako navrátilec z výšin nad zemskou atmosférou, se v drobných detailech liší od primáta, kterého Íránci ukazovali jako budoucího "oponauta" týdny před jeho kosmickým dobrodružstvím.
Určité rozdíly jsou patrné u nosu a rysů tváře a dále pak v odstínu kožešiny. Jeden z makaků má nad pravým okem mateřské znaménko, zatímco jeho druh nikoli.
Pod tlakem těchto důkazů musel Mohamed Ibrahími, vysoký zástupce íránského kosmického programu. přiznat, že opravdu veřejnosti představovali dvě různé opičáky. Let opičáka do výšky 120 kilometrů se však podle něj opravdu uskutečnil.
To ovšem může být nebo také nemusí být pravda. Takzvané úspěchy íránského raketového programu sleduje Západ s jistou skepsí. I ohledně jejich pravdivosti. Opakovaně se ukázalo, že šlo jen o propagandu.
Žádný div, že také informace o letu íránského "oponauta" jsou v zahraničí přijímány s jistou nedůvěrou.
Podle šéfa íránské kosmické agentury Hamida Fazeliho jde u makakova kosmického dobrodružství o důležitý krok na cestě k hlavnímu cíli, pilotovanému kosmickému letu. Ten by chtěl Írán realizovat do pěti až osmi let.
Už před třemi lety poslali Íránci na krátký suborbitální let myš, dvě želvy a blíže neurčené červy. Všechna zvířata se prý v pořádku vrátila na Zemi. Jejich raketa se jmenovala Kavoshgar-3.
První vesmírní opičáci umírali
Zvířata v roli pionýrů vzduchoplavby a poté letů do vesmíru mají dlouhou tradici. Už roku 1783 umístili bratři Montgolfierové do gondoly pod horkovzdušným balonem ovci, kachnu a kohouta. Domácí zvířectvo přestálo let bez jakékoli tělesné újmy.
Jako první poslali živé tvory do kosmu Američané v roce 1947. Po dosažení výšky 100 kilometrů na špici nosné rakety V-2 se mouchy v modulu vrátily na padáku ve zdraví zpět.
Také se jako první pokusili vystřelit opici do vesmíru v USA. Psal se rok 1948. Makak Albert se však udusil. O rok později sice Albert II. první část cesty do kosmu přežil, ale při návratu mu selhal padák.
Byly to první oběti vesmírných technických ambicí člověka.
Další opice sice roku 1951 přečkala sice cestu nahoru a dolů, avšak dvě hodiny po návratu pošla, zřejmě na následky přehřátí. V témže roce vystřelili Sověti do kosmu dva psy. Oba přežili.
