Osud rodiny Saddáma Husajna, jejíž luxusní život ukončila americká invaze do Iráku, je neradostný. Velká část je mrtvá, jiní přežívají v exilu, další se skrývají. Největší mediální pozornost je v těchto dnech soustředěna na diktátorovu dceru Raghadu (38), na niž byl Interpolem vydán zatykač.
Otcova údajně nejmilejší dcera, jejíhož muže dal Husajn zabít, je obviněna z napomáhání terorismu a organizování podvratných akcí proti britské a americké armádě.
Pokud bude zatčena, hrozí jí doživotní vězení a možná i poprava. Raghad však od roku 2003 žije v Jordánsku a je pod ochranou krále Abdalláha II., který ji coby sunnitku současné šíitské vládě v Bagdádu odmítá vydat.
Do Jordánska se po invazi 2003 uchýlilo také mnoho dalších sunnitských členů bývalé vládní strany Baas. Podle Američanů odtud podporují současné výbuchy násilí v Iráku. Obnovené pronásledování Raghad podle pozorovatelů svědčí o bezradnosti vlády iráckého premiéra Núrího al-Málikího, jak pokračujícímu násilí čelit.
Abdalláhův otec, jordánský král Husajn, hostil Raghadu již v roce 1995, když do Ammánu utekla se 
sestrou Ranou a s jejich manžely, Husajnem Kámilem al-Madžídem a Saddámem Kámilem al-Madžídem, kteří byli současně bratranci Saddáma Husajna.
Husajn Kámil měl předtím vysoké postavení ve vládní straně Baas a byl to on, kdo jednal s OSN, USA a Británií o Husajnově zbrojním programu. Po útěku z Iráku začal spolupracovat se zvláštní komisí OSN a s Mezinárodní agenturou pro atomovou energii. Právě jeho informacemi o zbraních hromadného ničení se pak Američané při zdůvodńování své invazi oháněli.
V roce 1996 se oba Kámilové dali Saddámem Husajnem naivně přesvědčit, že jim po návratu domů nic nehrozí. Po přechodu hranic byli zadrženi a posléze za asistence svých švagrů Udaje a Kusaje coby zrádci odpraveni.
Američany vedená invaze v roce 2003 nenechala ze Saddámovy říše kámen na kameni. Udaje a Kusaje zabili Američané po udání a několikahodiné přestřelce u Mosulu a Raghad raději znovu prchla do Jordánska. Když byla obdařena přezdívkou „malý Husajn" a označena za další cíl, přešla ji chuť dát se fotografovat pro magazíny a stáhla se do ústraní v naději, že se na ni zapomene.
Po popravě Saddáma Husajna v prosinci 2006 se však opět zviditelnila na tryzně uspořádanou přáteli v Jemenu, kde otce označila za hrdinu a panarabského lídra. Coby nositelka jeho odkazu začala také opět vystupovat v médiích.
V situaci, kdy Američané ani současná vláda v Iráku nevědí kudy kam a situace se jim hroutí pod rukama je jasné, že myšlenky na monstrproces se Saddámovou dcerou se jen tak nevzdají.
Trestu smrti neunikl ostatně ani Husajnův bratr Barzán a jeho bratrance přezdívaného za plynové útoky proti Kurdům a šíitům Chemický Alí proces s podobným vyústěním čeká. Proces s ním a dalšími čtrnácti vojenskými a politickými předáky baasistického režimu začal dnas v Bagdádu.
Obvinění se týkají roku 1991, kdy Američané po Husajnově porážce vyzvali Kurdy a šíity ke vzpouře, ale povstalce pak nechali na holičkách; baasisté se pak krutě mstili.
Uniknout prokletí jména Husajnů z Tikrítu by se mohlo podařit snad jen Alímu, Husajnovu synovi, který žije s matkou Sámirou Šáhbandárou v Libanonu a do irácké války se nehodlá nijak angažovat.
Fotografie: 1) Archívní snímek Saddáma Husajna s rodinou, nedatováno, 2) Archívní snímek Raghady se svým otcem Saddámem, nedatováno 3) Raghad Husajnová na demonstraci proti Husajnově popravě v Ammánu, leden 2007
Foto: 1,2) archiv, 3) AP
