Před londýnským summitem G-20 na začátku letošního dubna proklamovali Číňané, aby se svět snažil uvést v život jinou globální měnu než dolar. Nápad je stále drží.
Po Spojených státech je v Číně nejvíce zelenavých papírků, daleko přes bilion, celkem všech devis za dva biliony. Pekingské dolarové fondy z dlouhých let obrovské převahy v obchodní bilanci mezi oběma zeměmi se ale od loňska znehodnocují.
Každá vládní miliarda, které Obamův ministr financí Timothy Geithner (48) použije ve Státech, snižuje hodnotu čínských zásob. Američané totiž tisknou peníze o sto šest. 1. června při návštěvě Pekingu ale ministr vyzval Číňany, aby svou měnu udělali "více flexibilní", aby více vynakládali na sociální bezpečnostní síť, vzdělání a restrukturalizaci průmyslu.
Poměry se mění dosti rychle. Za George Bushe se Wall Streetu dařilo. Byla to adresa všech finančních a hospodářských moudrostí. Dnes je spíše symbolem ostudy, určitě ne vzorem, natož pro Číňany.
Místo zlata pouhý kalkul
Londýnský summit G-20 chápali Číňané jako setkání G-2 presidentů Obamy a Chua, z něhož žádné konkrétních výsledky nevzešly. Jinak ovšem pekingskému vedení washingtonská i londýnská G-20 loni v listopadu a letos v dubnu, jakož i září v Pittsburgu, lichotí.
Chu Ťin-tchao mohl presentovat Čínu jako zemi, jíž se globální krise Západu až tolik nedotýká a že je to jediná ekonomika, která z prvních pěti největších se nepropadá, ale nadále roste.
Chuovo vystupování pacifikovalo dokonce Nicolase Sarkozyho. Vztahy s Francií jsou pro jeho angažmá ve prospěch dalajlamy a Tibetu od loňska chladné. Před G-20 přišla francouzská diplomacie s prohlášením, že žádnou formou nepodporuje nezávislost Tibetu a že ho pokládá za neoddělitelnou součást Číny.
Triumf čínských komunistů pak podtrhla dohoda Chua se Sarkozym o tom, zda do seznamu daňových rájů budou zahrnuta čínská území Hongkong a Makao. Sarkozy přistoupil na to, že závěrečné komuniké G-20 odkáže na zprávu OECD, která vyšla téhož dne 2. dubna - kde ale obě entity jmenovány nejsou...
Čínský nápad z března zavést jako světovou měnu nahrazující dolar imaginární SDR podpořil vedle expertů OSN mimo jiné také americký ministr financí Tim Geithner. Special Drawing Right je účetní jednotka Mezinárodního měnového fondu (IMF) a její hodnota vychází z koše skládajícího se z kursu dolaru, jenu, libry a eura. Složení koše se mění jednou za pět let. SDR byl původně nominál zlatého dolaru.
O možnosti použít ve vzájemném obchodu mezi Čínou a Brazílií jako měnu nikoli dolar ale jüan a cruzeiro hovořili na londýnské G-20 Chu s Lulou da Silvou. V květnu se námět vrátil při Lulově návštěvě Pekingu.
V Pittsburghu to kupodivu na poslední G-20 nebylo na programu.
Čína nad recesí
Obama v Londýně souhlasil s tím, aby se zdesateronásobilo dosažitelné množství SDR na 250 miliard dolarů a tím aby hrál větší roli v politice IMF a Světové bance (WB). Jednou z ambicí komunistů je zavést co nejrychleji jüan jako novou globální reservní měnu.
Rudá Čína byla na jaře 2009 jedinou z pěti největších ekonomik světa, která ještě rostla. 11. dubna reservní banka oznámila, že její devisové zásoby oproti loňskému poslednímu březnu vzrostly o šestnáct procent na 1,954 bilionů dolarů.
Jsou to největší měnové reservy světa díky mnohaletým obchodním přebytkům. Sedmdesát procent z toho se soudí, že je v USD a je v nich velký podíl amerických státních dluhopisů, odhadem za osm set miliard dolarů - maoisté jsou největšími americkými věřiteli.
V prvním letošním kvartálu se přírůstek devis zpomalil na 7,7 miliard dolarů, což je o 146,2 miliard méně než loni. Výkon celé ekonomiky v prvním kvartálu 2009 vzrostl o 6,1 procenta, nejméně od roku 1992, kdy vláda začala čísla zveřejňovat.
Průmyslová výroba narostla o 8,3 procenta, jak tvrdí čínské vládní údaje, a banky na rozdíl od západního světa pokračují v poskytování rozsáhlých úvěrů, dokonce více než za celý rok 2008 (sic: údaj je od Industrial and Commercial Bank of China, ICBC, největší poskytovateli půjček na světě co do tržní hodnoty).
Podle údajů oficiálních údajů z května nakoupili Číňané v březnu amerických státních dluhopisů za 23,7 miliard dolarů a celkově jich vlastní za odhadem (= čínské státním tajemství) 768 miliard dolarů. Jsou tím největším věřitelem vlády Spojených států a podle jejich ministerstva financí vlastní čtvrtinu všech amerických dluhů držených cizinci.
Čínské devisové reservy na konci prvního kvartálu 2009 dosahovaly v přepočtu 1953 miliard dolarů, z toho na sedmdesát procent v amerických dolarech.
Vliv „gringů" se drolí
Čína pokračuje ve velkorysém poskytování úvěrů latinoamerickým státům a zdárně umenšuje na kontinentu vliv Washingtonu. Zdvojnásobila půjčku Venezuele na dvanáct miliard dolarů (která zvýšila export ropy do Číny), na stavbu hydroelektrárny Ekvádoru jednu miliardu, Argentině v čínské měně na jedenáct miliard dolarů na úhradu čínských dovozů a státní brazilské petrolejářské společnosti deset miliard (březen 2009).
Čína se stal rychle po Spojených státech druhým největším obchodním partnerem. Vliv „gringů" eroduje. V březnu se největším finančním partnerem Jamaiky stala - Čína. Poskytla ostrovní vládě úvěr 138 milionů dolarů. Rok předtím se jamajské noviny mohly zbláznit z rostoucího vlivu Číňanů v Karibiku (a roku 1972 uznala za Čínu Tchaj-wan)...
Jamajská episoda je v podstatě něco jako vlámání do dveří amerického Středomoří, do domény Spojených států způsobem, na který Rusové s fidelovci nepřišli - bez raket, ale dolary.
Podobně proniká do surovinového ráje Kazachů, kterému poskytla v dubnu pětimiliardový úvěr na stavbu plynovodu do Číny. Běloruský diktátor, který naopak kromě brambor suroviny nemá, je v Pekingu dlužen od března tři miliardy dolarů. Angolští komunisté ručí ropou za miliardový úvěr pro dopravní stavby, Hongkong dlužil Pekingu v lednu na 32 miliardy, Malajsie téměř dvanáct miliard a Indonésie téměř šestnáct.
Foto: ČTK/AP, Reuters a Profimedia
