Téměř každá druhá studentka je panna. A kolem 60 procent mladíků nestojí o intimní vztahy. Stále více a více Japonců se rozhoduje žít v nevinnosti, neposkvrněně. Demografové to vidí, jak jinak, černě.
Prostě na to nemají chuť, trpí "syndromem cudnosti", diagnostikují nový fenomén japonští statistici. Sex podle nich baví jejich krajany stále méně.
Jak zjistila čerstvá studie Japonské asociace pro sexuální osvětu, zůstává asi 40 procent vysokoškolských studentek pannami. A 35 procent mladých mužů mezi 16 a 19 lety věku uvádí, že nemají zájem o sex nebo ho doslova zavrhují.
To je téměř dvakrát více než při studii na totéž téma před pěti lety. Tehdy se k sexuálnímu nezájmu přiznalo jen 17,5 procent mladých, napsal britský list Guardian. A protože má země vycházejícího slunce už tak jednu z nejnižších porodností na světě, začíná tokijská vláda považovat postelovou únavu svých občanů za vpravdě národní katastrofu.
Pokud to tak půjde dále, předpovídají statistici Guardianu, sníží se v příštích padesáti letech počet obyvatel Japonska ze současných 126 milionů o třetinu.
V jiném průzkumu z letošního roku přiznal každý třetí Japonec mladší třiceti let, že ještě nikdy neměl rande. A 45 procent žen a čtvrtina mužů mladších čtyřiadvaceti let prohlásilo, že o sexuální kontakty nemají zájem.
Kunio Katamuroé, expertce na rodinné plánování, dělá starostí hlavně sexuální únava mužů. Jejich nezájem o ženy považuje za ohrožující. Vymyslela pro ně speciální označení. Jsou "sošoku danši", tedy "rostliny požírající muži".
Proč už Japonci nepovažují intimnosti za hodnotné? Velká část milostných vztahů už se zjevně odehrává jen virtuálně, konstatuje Guardian. Jako krátká a povrchní přátelství na různých sociálních sítích na webu. Mnoho Japonců prý navíc nedává šanci tomu, že by se sex a kariéra daly skloubit.
Spojení rodiny a práce nejde dohromady především pro ženy. "Manželství je hrobem ženy," praví jedno japonské přísloví. Dříve se tím mínily ženy, jejichž manžel je podváděl. Dnes staré moudro platí hlavně pro ty, jež chtějí dělat kariéru.
Pro nepřátelství Japonců vůči rozkoším můžou být ale ještě jiné důvody. V japonské společnosti je tabu hovořit o sexu. Většina Japonců se stydí odhalit své intimní zvyky, přání, touhy, což vede i k tomu, že učitelé biologie se vzpěčují tomu, aby vyučovali předmět sexuální výchova.
V nejnovějším průzkumu japonského ministerstva zdravotnictví dalo 90 procent žáků a studentů svým kantorům v tomto předmětu tu nejhorší známku - pětku.
Jak spolehlivé a vypovídající jsou výsledky zmiňovaných studií? "Jisté je, že jistého není nic. A dokonce ani to ne." Tato věta údajně pochází od německého spisovatele, kabaretisty a malíře Joachima Ringelnatze. Jako motto si ji vzali také odborníci na sexualitu na celém světě.
Důvod? Také ten, že nehledě na osvícenství a sexuální osvětu není sexuální chování lidí v západních zemích stále spolehlivě prozkoumáno.
I v článku zmíněná čísla vycházejí jen ze sdělení dotazovaných. A je těžké říct, nakolik se v nich odrážejí lži, přehánění anebo podceňování.
