Trsy uschlého rákosu a míle uschlého bahna jsou dnes k vidění na místech, kde byla v minulých letech prastará irácká bažina. Většina světově důležitých mokřadů se mění v poušť.
Archeologové se domnívají, že oblast kdysi inspirovala část Bible, kde se mluví o rajské zahradě. Bažiny na jihu Iráku jsou ale již léta útočištěm banditů, pašeráků a únosců. Policie tvrdí, že nedávné zlepšení bezpečnostní situace v regionu dlouho nevydrží, pokud se někdo nezačne věnovat sociální situaci obyvatel.
„Voda se stáhla a podívejte, jak jsme na tom teď," poukazuje na pochmurnou krajinu člen etnické menšiny Madanů, neboli Arabů z mokřadů, Zuhajr Hajderí. „Naše situace je hrozná. Vždy jsme žili z této vody, z ryb, ptáků, rákosů a buvolů. Nyní bažina vyschla. Kdo nám pomůže?"
Kombinace loňského nedostatku srážek, stavby přehrad na Eufratu a Tigridu a intenzivnějšího zemědělství, které prospívá ze zlepšení bezpečnostní situace, vyčerpává irácké vodní zdroje.
Sadám Husajn v 80. letech během války s Íránem obvinil Madany ze zrady a jejich mokřady se snažil vysušit. Nyní jsou zde obavy, že přívod vody omezí okolní země.
Podle zprávy Programu OSN pro životní prostředí asi 70 procent říční vody, kterou Irák disponuje, kontroluje Turecko, Írán a Sýrie. Turecko i Írán chystají nové přehrady.
Hajderího malá dcera vedle něj pere prádlo v potůčku, který je jen několik centimetrů hluboký. Kůže jejího otce je vysušená solí, která se ve vodě nyní koncentruje.
Mnoho Arabů z mokřadů se do oblasti nedávno vrátilo. Po Saddámově pádu v roce 2003 se místní vrhli na zhoubné přehrady a do mokřadů zase začala proudit voda.
Jak udržet vodu uvnitř
Život se do oblasti začal vracet. Obrat k lepšímu ale podle místních vydržel jen do loňského roku.
„Tohle je náš život, co tu vidíte. Nemáme žádnou vodu a tudíž ani žádnou možnost obživy," říká Muthak Šibáb před svou rákosovou chatrčí. Tradiční obydlí, která byla dříve ostrovy v mokřinách, se nyní trčí nad vyschlou plání.
Mokřiny v 70. letech pokrývaly 9 tisíc km2.
V roce 2002 se kvůli Saddámovým snahám smrskly na pouhých 760 km2. Do roku 2005 pokrývaly mokřiny už čtyřicet procent původní plochy.
Pokud má zlepšení bezpečnostní situace, které přineslo premiéru Málikímu politické body v místních volbách, vydržet, nesmí už vláda situaci v mokřadech přehlížet, tvrdí místní úřady.
„Pokud příslušné úřady neobrátí svou pozornost k mokřadům, tak lidé, kteří nemají jídlo ani práci, samozřejmě zkusí vydělat si na živobytí jinak," naráží místní úředník, který si přál zůstat v anonymitě, na pašeráky, únosce a bandity, kteří zamořují oblast.
Podle Centra pro znovuoživení iráckých mokřadů je zde snaha oblast před vyschnutím zachránit. V prosinci začal Irák znovu stavět přehrady okolo mokřadů. Tentokrát ale mají držet vodu uvnitř oblasti.
Madanové žijí v mokřadech již po tisíciletí, ale jsou stále na okraji irácké společnosti. Mnoho z nich je negramotných a neznají jiný způsob obživy, než je vodní hospodářství. Většinová společnost je proto považuje za zaostalé.
Foto: Reuters
