Tři auta vyzdobená květinami a stužkami prudce zatáčejí kolem protivýbušných zdí, s troubením se proženou policejními strážními stanovišti a pak se skřípěním brzd prudce zastaví před bagdádským hotelem. K nablýskanému sedanu, z něhož vystupuje nevěsta, zápasící se svatební róbou, se žene dechovka.
Na Majsu Monemovou a novomanžela se sype záplava konfet a růžových poupat, ženy štkají, zatímco v tanečním sále uvnitř hotelu Sheraton vyčkává kolem luxusního desetiposchoďového svatebního dortu na tři sta přátel a příbuzných.
Dlouhé období relativního klidu v Bagdádu podnítilo svatební boom. Dvojice, jejichž životy v iráckém násilí a chaosu ustrnuly, si spěchají vynahradit promarněný čas. Novomanželé pořádají opulentní svatební hostiny, jaké byly kdysi na bagdádské společenské scéně na denním pořádku.
Hlavně nepřilákat pozornost
Během nejchmurnějších dnů iráckého sektářského násilí v letech 2006-2007, kdy šíitské milice a sunnitští povstalci vraždili členy rivalských sekt, mnohé páry sňatek odkládaly. Rodiny byly příliš zaměstnány truchlením nad smrtí svých blízkých nebo prostě každodenním strastiplným přežíváním ve válečné zóně. A vzhledem k tomu, že Bagdáďané se ze strachu raději drželi doma, bylo i hledání potenciálního životního partnera obtížnější.
Svatby se konaly, ale byly to malé, neokázalé a tiché obřady, aby nepoutaly příliš pozornosti. Svatební ceremoniály byly oblíbeným terčem sebevražedných atentátníků.
Teď, když násilí kleslo oproti předchozímu roku o 70 procent, ustrnulý osobní život se znovu probouzí k životu.
Ačkoliv komplexní statistiky nejsou k mání, zprávy několika místních úřadů naznačují, že počet sňatků dramaticky stoupl. A novomanželské páry znovu chtějí, aby se svatba stala senzací. Majitelé hotelů a společenských klubů se činí, aby vyhověli poptávce, a taneční sály jsou zamluvené na měsíce dopředu, což přijde až na 6900 dolarů za noc - a to je v Iráku celé jmění. Podle manažera Sheratonu Mustafy Abdulláha se teď v hotelu koná až 20 svateb měsíčně.
Svatbou do normálního života
Velké, okázalé svatby jsou jen jedním z mnoha náznaků, že se život v Bagdádu díky většímu poklidu začíná vracet do starých kolejí. Lidé už před setměním nespěchají domů. Restauranty zůstávají otevřené déle a v sekulárnějších částech města vyrůstají noční kluby jako houby po dešti. Po populární promenádě podél řeky Tigris, která po americké invazi v roce 2003 zela prázdnotou, se znovu vodí za ruce zamilované dvojice.
Abdulláh vzpomíná, jak v roce 2005 na Sheraton a sousední hotel Palestina zaútočili sebevražední atentátníci, a novomanželské páry v panice vybíhaly z apartmá pro líbánky zahalené jen do prostěradel.
Bezpečnost nadále zůstává předmětem obav. Americké jednotky se mají stáhnout z Bagdádu a dalších měst do konce června, a pak protivýbušné stěny klikatící se metropolí padnou, takže hotely jako Sheraton budou zranitelnější. V Iráku také nedávno zahřměly série smrtících výbuchů, jejichž terčem byly většinou bezpečnostní síly severně od Bagdádu.
"Ať válka nebo mír, mladí jsou mladí, chtějí se brát," míní otec novomanželky Majsy. "Podařilo se nám sezvat lidi z celého Bagdádu, to dřív nebylo možné. Život je teď dobrý, ale zítra zase může být všechno jinak."
Bagdádské trable ale samozřejmě do Majsiny svatby zasáhly. Během sólového tance novomanželské dvojice náhle zhasla světla - na vině byl jeden z každodenních výpadků elektřiny, které hlavní město pravidelně postihují. Tančící pár se na parketě zastavil. Pak naskočil hotelový generátor, hudba se znovu rozezněla, muži propletli paže a dali se do čobí - tradičního iráckého tance.
Foto: Profimedia, ČTK/AP
