Rodiny korejských zajatců prochází peklem čekání

Zahraničí
31. 7. 2007 16:43
Tělo druhého zabitého Jihokorejce
Tělo druhého zabitého Jihokorejce

Příbuzní zajatých JihokorejcůSpánek připadá jako hřích vyčerpanému Rju Heng-sikovi, který se na soulském předměstí stará o dvě dcery a s horečnou netrpělivostí očekává zprávu o své ženě zajaté v Afghánistánu povstalci z hnutí Taliban.

Se zprávou o druhém popraveném zajatci ještě vzrostlo beztak už hrozivé napětí na tváři tohoto muže i ostatních příbuzných více než dvou desítek zajatých Jihokorejců, kteří byli 19. července uneseni jižně od Kábulu v provincii Ghazní.

"Cítím, že mám srdce v jednom plameni. Je neuvěřitelné, jak hříšně se cítím proto, že můžu jíst a spát," říká Rju. "Cítím se jako v pekle. Přeju si jen, už aby to skončilo."

Soul nemůže udělat ve věci propuštění zajatců mnoho. Únosci výměnou za propuštění Jihokorejců požadují po afghánské vládě propuštění zadržených radikálních bojovníků Talibanu. Korea vyslala do Kábulu svého vyjednávače. V zemi však sílí hlasy, které žádají pomoc při vyjednávání od USA. Únosci už popravili dva muže z 23 unesených a hrozí, že ve středu zabijí další ze zadržených, pokud jejich požadavky nebudou splněny.

Rju o své ženě Kim Rjun-jong říká, že milovala učit děti. To byl také důvod, proč se přidala k dobrovolníkům Sem-mulovy církve z jižního předměstí Soulu. Zajatí Jihokorejci na fotografii před svým odjezdem

Příbuzní unesených se zarudlýma očima se shromažďují v prostorách své církve, kam neproniká denní světlo, a napjatě sledují nejnovější televizní zprávy.

Dvě děti So Čung-pe - zdravotní sestra a holič - jsou také mezi zajatci. "Nepřišli do Afghánistánu bojovat," tvrdí So. "Prosím, nedovolte už nikoho dalšího obětovat! Nemůžu je ochránit, kéž bych mohla zemřít."

V pětipodlažní církevní budově je zpravodajům určena místnost, na jejíchž stěnách visí barevné obrázky dětí farníků. Svatostánek sídlí na soulském předměstí. Početné věžičky, mnohdy s červenými neónovými kříži, přetínají obzor zarovnaných panelákových budov.

Če Mi-suk řekla před odjezdem svému bratrovi, aby v Afghánistánu věnoval co nejvíc času a peněz na charitu. "Rve mi srdce, když přihlížím, jak Taliban pro své požadavky dává v sázku životy našich bližních. Všichni jsme přece lidské bytosti."

Jižní Korea, která po USA vysílá do světa druhý nejpočetnější kontingent misionářů, se pokusila zamezit svým protestantským církvím, aby nevysílaly své lidi z bezpečnostních důvodů do Afghánistánu. Příbuzní a prezidentský Modrý dům, dobře vědí, že Jižní Korea jen stěží může zvrátit situaci ve svůj prospěch, a žádají proto o zprostředkování mezinárodní komunitu.

Tělo druhého zabitého Jihokorejce"Vliv USA na afghánskou vládu je extrémně důležitý. Může sehrát hlavní roli při výměně Jihokorejců za vězně z Talibanu," uvedl Kim Won-wung, poslanec z provládní strany.

Čche Čin-te, šéf Korejského výzkumného ústavu pro terorismus, se domnívá, že pokud Korejci uvidí, že se situace zhoršuje a Washington v otázce propuštění neudělá dost, je pravděpodobné, že v Koreji vzroste protiamerická nálada.

Starostlivý manžel Rju podle svých slov bude zatím čekat s ostatními příbuznými v církevních prostorách a čas stráví modlením za šťastný konec. "Jsme jejich rodina, nemůžeme přestat doufat."

Na fotografiích: (1) Zoufalí příbuzní jihokorejských zajatců; (2) Skupinové foto unesených Jihokorejců před jejich odjezdem; (3) Dnes nalezené tělo druhého zabitého jihokorejského rukojmí.

Foto: AP

Autor: ČTK

Naše nejnovější vydání

TÝDENInstinktSedmičkaINTERVIEWTV BARRANDOVPŘEDPLATNÉ