Rok po válce mezi Izraelem a šíitským hnutím Hizballáh povstává jih Libanonu po obnovení míru pomalu z trosek. Země se ale potácí v nové éře politické nejistoty provázené projevy násilí.
Od příměří ze 14. srpna 2006 vládne na jiholibanonské hranici s Izraelem klid. Šíitští bojovníci se sice odmítli vzdát svých zbraní, uvolnili ale místo libanonské armádě podporované třinácti tisíci příslušníky stabilizačních sil OSN.
Od podzimu 2006 se Libanon propadl do nejhorší politické krize od občanské války z let 1975 až 1990. A současně s ochromením státních institucí otřásaly Libanonem nové násilnosti, které vynesly do popředí aktivity sunnitských extremistických skupin spojovaných s kajdisty a syrskými zpravodajskými službami.
Ani po měsíci a půl soustředěného ostřelování se libanonské armádě stále ještě nepodařilo zdolat odpor mudžáhidů ze skupiny Fatah al-islám. Její bojovníci z různých arabských států vzdorují libanonské armádě od 20. května v palestinském uprchlickém táboře Nahr al-bárid na severu země.
Po dvou vraždách osobností příslušejících k protisyrské většině - křesťanského ministra Pierra Džamáíla v listopadu 2006 a poslance Valída Ajdúa 13. června - bylo 24. června při sebevražedném pumovém atentátu zabito šest členů španělského kontingentu Prozatímních sil OSN v Libanonu (UNIFIL).
Hizballáh útok, který se stal na jím kontrolovaném území, odsoudil. Libanonský ministr obrany Elias Murr naznačil, že za atentátem stála Kajda, zatímco vláda prohlásila, že byla zjištěna spojitost mezi útokem a bojovníky z tábora Nahr al-bárid.
V kontextu tohoto násilí, které už nabylo chronické podoby, hrozí, že se konflikt mezi protisyrskou většinou podporovanou Západem a Saúdskou Arábií, a opozicí, která je spojencem Sýrie a Íránu, ještě více rozjitří před prezidentskými volbami stanovenými na konec září.
Ekonomické důsledky daného stavu jsou hrozivé: poté, co už Libanon zaplatil těžkou cenu za loňskou letní válku, vyhnala nejistota ze země turisty a investory.
Ve válce bylo zabito 1200 Libanonců, většinou civilistů, materiální škody se odhadují na 3,6 miliardy dolarů. Libanonské hospodářství vykázalo loni pětiprocentní pokles. Takřka na suchu je sektor služeb, který je hlavním zdrojem devizových příjmů. Způsobil to masový exodus cizinců a Libanonců, kteří se vrátili do země po skončení občanské války.
"Situace směřuje ke strukturální recesi," a to v zemi, kterou už zatěžuje veřejné zadlužení ve výši 41 miliard dolarů, říká ekonom Kamál Hamdán. Jak v této souvislosti zdůrazňuje, mezinárodní pomoc vládě premiéra Fuáda Siniury je "nedostatečná pro opětovné nastartování ekonomiky bojkotované investory".
V centru krize, která propukla v listopadu demisí šíitských ministrů, pak více než kdy předtím rozděluje protisyrskou většinu a opozici projekt mezinárodního tribunálu, který by měl stíhat podezřelé z vraždy bývalého premiéra Rafíka Harírího zabitého v Bejrútu v únoru 2005.
Sýrie vytrvale popírá své zapojení do atentátu na Harírího, jak ji obviňují současní libanonští vládci. Spory kolem tribunálu zavedly Libanon dva roky po ukončení syrského poručnictví na křižovatku protichůdných vlivů.
"Urovnání krize vyklouzává z rukou Libanonců a jejich země se stala směnnou mincí," shrnuje analytik Hasan Izzí.
Na fotografii: (1) Zničené předměstí Bejrútu rok po válce, 10. červenec 2007; (2) Britští odminovači na jihu Libanonu, 9. červenec 2007; (3) Obrněný transportér španělských jednotek OSN na jihu Libanonu, 10. červenec 2007
FOTO: AP
