Sýrie nashromáždila jeden z největších světových arzenálů chemických zbraní díky zemím jako Sovětský svaz, Československo a Írán, ale i s pomocí dodávek ze západní Evropy a Spojených států. Napsal to americký list The New York Times s odvoláním na americké diplomatické depeše a odtajněné zpravodajské zprávy.
Anketa:
Jak myslíte, že nakonec dopadne syrský prezident Bašár Asad poté, co jeho zemi začnou bombardovat USA a spol.
- Zahyne při bombardování. 13%
- Zlikviduje ho speciální americké komando, ale věc bude prezentována jako (bohulibé) dílo syrské ozbrojené opozice. 13%
- Statečně zahyne v boji se zbraní v ruce a stane se z něj mučedník. 13%
- Uprchne ke svým spojencům, kde v klidu dožije. 13%
- Válka bude stále nerozhodná, ale Asad bude souhlasit s demokratickými volbami. Prohraje a uchýlí se do ústraní. 13%
- Válka bude stále nerozhodná, ale Asad bude souhlasit s demokratickými volbami. Vyhraje a bude dále vládnout Sýrii. 13%
- Se svými věrnými se uchýlí na území obývané alávity, kde vznikne alávitský stát či alespoň autonomie. 13%
- Dopadne to jinak. 13%
Již v roce 1991 americké zpravodajské služby dospěly k závěru, že "Československo a Sovětský svaz poskytovaly Sýrii chemické látky, systémy pro jejich nasazení a výcvik", uvedly The New York Times. Podle stejné zpravodajské zprávy měla Sýrie nejspíš má i půltunové letecké bomby se sarinem, tedy nálože se zřejmě větší kapacitou, než byly raketové hlavice, které 21. srpna usmrtily tolik lidí na předměstí Damašku.
Podle listu syrskému prezidentovi Bašáru Asadovi i jeho předchůdci a otci, Háfizu Asadovi, pomáhala jedna základní skutečnost: často neškodné látky, jejichž vývoz je povolen, je možné použít k výrobě smrtících zbraní. Dvě generace Asadů tak vytvořily ohromné zásoby chemických zbraní prostřednictvím zdánlivě legitimních společností dovážejících legálně použitelné chemikálie.
Stejně tak Sýrie využila chaosu po zhroucení Sovětského svazu. Jeden ruský generál odpovědný za likvidaci starých sovětských chemických zbraní, který zemřel před deseti lety, údajně pomáhal syrské vládě při vytváření zásob chemických zbraní, napsaly The New York Times s odvoláním na dalšího ruského generála.
V 80. letech se sice stále více zemí snažilo bránit snahám Sýrie o získávání chemických zbraní a zakazovalo prodej látek, které by jí v tom mohly pomáhat. Archivy ale ukazují, že syrský režim využíval právních mezer, laxního prosazování zákazu i toho, že se mezinárodní společenství soustředilo na snahy zabránit šíření jaderných zbraní, uvedl list.
Bylo to frustrující, řekl bývalý zástupce poradce pro otázky národní bezpečnosti někdejšího prezidenta George Bushe mladšího. "Hodně lidí se snažilo, ale vždy tu pochopitelně byly naléhavější priority jako íránský jaderný program a Severní Korea," řekl Zarate. Syrské chemické zbraně tu vždy byly, ale nikdy se nedostaly na vrchol světových priorit, dodal.
Klíčové chemikálie a rakety s hlavicemi pro chemické zbraně nedodávaly do Sýrie jen země dlouhodobě podporující Asadovu vládu jako Írán a Rusko. Byla to i Čína (někdy operující prostřednictvím KLDR), řada západních zemí a někdy i americké firmy, uvedly The New York Times s odvoláním na americké diplomatické depeše, které před třemi lety zveřejnil server WikiLeaks.
V USA byla jedním z nejznámějších případů společnost Maine Biological Laboratories z Waterville ve státě Maine. Několik jejích vedoucích manažerů bylo uznáno vinnými, že v roce 2001 dovolili sérii dodávek do Sýrie zahrnující zakázané biologické látky. Z diplomatických telegramů vyplývá, že nejmenovaná americká společnost dodala v roce 2006 syrské dětské nemocnici kyanid draselný, ale nezajímala se o to, zda chemikálie byla použita v nemocnici nebo na výrobu chemických zbraní, píše list.
Z dalšího diplomatického telegramu vyplývá, že jeden holandský koncern dodal syrskému ministerstvu průmyslu, které je napojeno na syrskou armádu, monoethylenglykol. Podle nizozemských představitelů může být tato látka použita v průmyslu například na nemrznoucí směsi, ale i při výrobě yperitu a možná i plynů VX a sarin.
