Erdoğan se svou AKP sice podle očekávání přesvědčivě vyhrál volby, ale paradoxně získal méně křesel v parlamentu než před pěti lety. Vítězem voleb se může cítit strana MHP, která se po pěti letech dokázala protlačit přes desetiprocentní hranici do parlamentu a utrhnout křesla AKP.
AKP si může libovat, protože ze všech stran slyší jen pochvaly a vyjádření podpory. Všechny velké světové listy hlásají její drtivé vítězství. Není to však vítězství úplné a navíc má hořkou příchuť ztracených parlamentních křesel.
Evropská komise přede spokojeností a politici také nevidí důvod ke znepokojení. Vždyť Tayyip Erdoğan (53) přece slíbil, že se nebude islamizovat. Ani razantně nemůže. Dvoutřetinová většina nutná pro zvolení prezidenta a prosazení změn v armádě zůstává 26 křesel vzdálená.
Předseda Evropské komise José Manuel Barroso uvítal vítězství konzervativní AKP a vyzval ji, aby pokračovala v politických a hospodářských reformách. Britský ministr zahraničí David Miliband prohlásil, že stabilní a bezpečné Turecko je v zájmu Evropy. Řada europolitiků je přesvědčena o tom, že výhra Strany spravedlnosti a rozvoje neznamená nutně islamizaci Turecka.
AKP získala podle tureckého listu Zaman 46,9 procenta hlasů a obsadí tak zřejmě 340-341 křesel v jednokomorovém parlamentu, který má 550 členů. V končící sněmovně má AKP 363 mandáty, a to v roce 2002 získala pouze 34,3 procenta hlasů.
Důvodem je ona desetiprocentní hranice, která pro AKP znamenala před pěti lety požehnání. Hranici překonala jedna strana navíc, a tak se konzervativci z AKP musejí v parlamentu uskromnit.
Po víkendových volbách je jasné, že deset procent překročila strana ultranacionalistická Strana národního hnutí (Milliyetçi Hareket Partisi; MHP), která získala 14,3 procenta a 71 poslanců. MHP je známa svou mládežnickou organizací Šedí vlci (Bozkurtlar).
Obě partaje prožívaly dny slávy na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let, kdy měly statisíce členů. Po vojenském puči byli jak Šedí vlci, tak MHP zakázáni, avšak o dekádu později se znovu dostali na scénu.
Poslední velkou stranou, která se dostala do parlamentu, je kemalistická Republikánská lidová strana (Cumhuriyet Halk Partisi; CHP). Podle Zamanu dostala 20,7 procenta a 112 míst a oproti minulým volbám si o procento polepšila.
Je to však labutí píseň dříve populárních socialistů, kteří jsou věrni odkazu prezidenta zakladatele a Otce Turků Mustafy Kemala. Nejvýznamnější rival AKP zůstal o dvacet procent pozadu a zřejmě nastal čas zpytovat stranické duše.
Plný parlamentní sál doplní 27 nezávislých poslanců pocházejících hlavně z tureckého Kurdistánu.
A co na výsledek voleb armáda? Podle generálů je zřejmě zatím všechno v pořádku. Uchlácholil je vstup MHP do parlamentu a zřejmě i ostrá prohlášení Erdoğana o možnosti útoku na základny kurdských rebelů v severním Iráku. Tanky do ulic bezprostředně zřejmě nevyjedou, a když, tak to nebudou ulice turecké.
Někdo však bude muset rozhodnout, kdo se stane novým tureckým prezidentem. V minulé sněmovně chyběly AKP do nezbytné dvoutřetinové většiny čtyři mandáty. Teď je propast větší a MHP žádnou ochotu koalovat s AKP neprojevila.
Na říjen strana naplánovala referendum o přímé volbě prezidenta republiky, aby konečně dosadila svého člověka i do této funkce. Prezident jmenuje náčelníka generálního štábu a AKP by tak dostala pod kontrolu poslední baštu sekulárního kemalismu.
Na fotografii: 1) Příznivci MHP s vlajkou s vlkem před volbami, 19. červenec 2007; 2) Předvolební shromáždění AKP, 15. červenec 2007
FOTO: AP
