Peking odvolal z funkce šéfa čínských komunistů v ujgurské metropoli Urumči. Sesazení Wang Le-Kuana následuje po několik dní trvajících nepokojích, při nichž zahynulo nejméně pět lidí a několik dalších utrpělo zranění. Protesty vyvrcholily ve čtvrtek, kdy se v ulicích města shromáždily desítky tisíc lidí.
Nespokojenci byli Chanové, tedy Číňané, kteří žádali policii, aby učinila přítrž řádění Ujgurů, vyznavačů islámu, údajně útočících na Číňany injekčními stříkačkami. V pátek už byly ulice Urumči podle sdělení úřadů poměrně klidné a policisté rozprášili jen několik menších shromáždění.
Čínský ministr veřejné bezpečnosti Meng Ťien-ču prohlásil, že vinu na červencových násilnostech nesou muslimští separatisté, kteří prý mají na svědomí i stříkačkové útoky. Z 531 lidí, kteří vyhledali lékaře kvůli možnému pobodání, lékaři našli vpichy jen u 106 z nich. Policie zatkla dvě desítky Ujgurů podezřelých, že za útoky stáli. Čtyři z nich byli obviněni.
ČTĚTE TAKÉ: Chanové žádají: Ujguři nás bodají stříkačkami. Zavřete je
Wang Le-Kuang působil v neklidné provincii Sin-Ťiang jako šéf partaje od roku 1994. Proslul jak některými tvrdými opatřeními proti Ujgurům, původním obyvatelům oblasti, tak schopností zvládat a uklidňovat chaotické situace.
Vysloužil si za to přezdívku "tajemník pro stabilitu".
K represivním opatřením, jež Wang Le-Kuang vůči ujgurské kultuře a náboženství přijal, patří například nahrazení ujgurštiny na základních školách mandarínštinou. Muslimským úředníkům ve státních službách zakázal nošení vousů a šátků a dále pak půst přes den během Ramadánu.
Přestože si vysloužil pověst tvrdého vůdce, od 5. června, kdy Sin-ťiang zachvátily krvavé nepokoje, čelil stále větší kritice. Nedařilo se mu totiž ochránit před násilnosti ani Chany, ani Ujgury a další příslušníky dalších menšin žijících v provincii. Začátkem června například neposlal většinu příslušníku polovojenských jednotek do ulic Urumči, ale k ochraně oblastí, kde sídlí finanční instituce.
ČTĚTE TAKÉ: Ujguři mají jako muslimové nevýhodu, říká sinolog
Co se skrývá za násilím v Sin-ťiangu?
Čínská vláda reaguje na Ujgury i krizi obdobně
Autonomní oblast Sin-ťiang sdílí s Tibetem podobný osud. Obě rozsáhlá území Peking považuje za strategické nárazníkové zóny proti nepřátelským sousedům. Obě autonomní oblasti skrývají velké zásoby nerostných surovin (v Tibetu zatím těžba není intenzivní) a do obou kulturně odlišných provincií směřuje neutuchající příval Chanů, které podporuje Peking.
Ujgurové už v Sin-ťiangu netvoří ani většinu. Podle sčítání lidu z roku 2004 je z dvaceti milionů obyvatel největší čínské provincie Ujgurů 8,3 milionu, tedy 45 procent. V Sin-ťiangu žije podle čínské vlády dalších dvanáct etnických menšin. Kazaši, Chuejové, Kirgizové, Mongolové, Tádžikové nebo Tataři. Ti však dohromady nedají ani dva miliony lidí. Druhou největší (již čtyřicetiprocentní) menšinou, která se zřejmě brzy stane většinou, jsou Chanové, tedy v Číně převládající etnikum.
Počet Chanů se v Sin-ťiangu za posledních padesát let téměř zdesetinásobil. Tato skutečnost velkou mírou přispívá i k současným konfliktům. Tamní, převážně muslimské obyvatelstvo se domnívá, že přírodní zdroje by měli mít daleko více pod kontrolou sami.
Foto: Sin-chua a ČTK/AP
