Jedním z hlavních sloganů právě probíhajícího čínského komunistického sjezdu je volání po „harmonické společnosti". Při bližším pohledu na život běžných obyvatel je ale jasné, že jde jen o další ideologické slovíčkaření, které má k realitě asi tak daleko jako projevy o čínské demokracii.
Ekonomický boom stále zvyšuje rozdíly mezi čínskou populací, což s sebou přináší negativní sociální důsledky, jako jsou nárůst kriminality, povstání zemědělců či masové přesuny chudých obyvatel za prací.
Čínský prezident Chu Ťin-tchao i delegáti 17. sjezdu si dobře uvědomují, že tento problém může nepříjemně ohrozit stabilitu komunistického režimu. Proto svou ideologickou propagandu trošku obměnili a přišli se společenskou harmonií. Podle Chua má „zahrnovat demokracii, vládu práva, rovnost a spravedlnost". Jde prý o naději, že Čína může pracovat společně, navzájem se zlepšovat, pomáhat si a společně pracovat.
Tato líbivá slova ale od skutečnosti dělí propast chudoby a útrap většiny obyvatel, které jsou viditelné na každém kroku. Země středu totiž nabízí obrázek naprosté disharmonie: stále se zhoršující životní prostředí, města zamořená smogem, rolníci připravovaní o půdu zkorumpovanými úředníky... 
V Číně se sice díky překotnému ekonomickému růstu rodí nová střední třída, početně jde ale stále jen o malé procento populace.
Zoufalí řadoví občané již nemohou doufat v nápravu, ani pokud přijedou do hlavního města žádat úředníky o pomoc, jak bylo tradicí již od císařských dob.
Ještě před nedávnem se lidé z celé země sjížděli do hlavního města, aby zde přednesli své žádosti za nápravy přečinů a nespravedlností, k nimž v jejich městech a vesnicích docházelo. Útočiště nacházeli v „petiční" vesnici Tung Čuang na okraji Pekingu.
Avšak právě ti úředníci, kteří nyní na sjezdu řeční o harmonické společnosti, se jen několik dní před jeho zahájením rozhodli tuto vesnici zbourat, neboť potřebovali postavit stanici pro rychlovlak. Jasně tím ukázali, jaký význam běžným lidem a jejich peticím přikládají. Jde jen o další z mnoha důkazů toho, že slova o „harmonii" jsou jen variací na stále stejnou snahu o zachování věčné a absolutní vlády komunistické strany.
Na fotografiích žánrové obrázky čínské "harmonické" společnosti.
Foto: AP
