Čerstvě se na webu objevila fotografie, jež se řadí do kategorie senzačních. Jsou na ní americký a ruský (sovětský) tank, jak bojují bok po boku u iráckého města Tikrít.
Oceloví veteráni studené války, kteří na sebe kdysi mířili kanóny na obou stranách železné opony, stojí nyní v jedné linii proti společnému nepříteli. A vyjíždějí proti němu vedle sebe do boje.
Dokumentuje to nepříliš kvalitní snímek pořízený v březnu u iráckého města Tikrítu, jenž je rodištěm svrženého prezidenta Saddáma Husajna (popraven 2006). Jsou na něm americký tank M1A1 Abrams a ruský T-72S. Obrněnci útočí na postavení bojovníků Islámského státu (IS), kteří od loňska obsadili rozsáhlé oblasti Iráku. V poslední době ale ztratili v bojích možná až třetinu z nich.
Senzační fotografie (společné snímky amerických a ruských tanků v Iráku mimo boj) se je současně dokladem, jaký chaos zmítá tímto regionem a jak se zde vše promíchalo. Americké stroje jsou součástí výbavy irácké armády.
Tanky T-72S patří podle ruského webu RBTH k šíitské armádě podporované Íránem a též tanky samotné jsou od Peršanů.
V případě T-72S jde o jednu z modernizovaných verzí středního tanku T-72, jejž vyvinuli v Sovětském svazu v 60. a 80. letech 20. století. Příslušná dohoda, kterou podepsaly Moskva a Teherán roku 1991, předpokládala licenční výrobu tisíce těchto obrněnců v Íránu. Ještě předtím vozili Sověti tanky Íráncům přímo ze své továrny. V roce 1993 jim jich poslali stovku.
Američan drtí Rusa
Abrams a T-72 se můžou zdát jako nerovní partneři, alespoň po zkušenostech z obou amerických (spojeneckých) invazí do Iráku v letech 1991 (operace Pouštní bouře) a 2003 (Irácká svoboda). Oceloví obři původem ze SSSR v nich při konfrontaci s americkým protivníkem utrpěli těžký debakl.
To mělo ovšem řadu příčin včetně toho, že Iráčané měli nedostatek průbojných střel z ochuzeného uranu. T-72, jimiž se Bagdád vyzbrojuje teď, jsou vyspělejšími verzemi těch z časů Saddáma.
Při operaci Pouštní bouře nezničila irácká armáda ani jeden americký M1A1. Podobná situace panovala i při bleskové operaci Irácká svoboda, při níž si sice posádky T-72 připsaly na své konto několik plných zásahů, ale zcela nezničily jediný Abrams. USA ztratily devět tanků, ale většinu při vlastní palbě. Řada M1A1 byla ale v boji poškozena.
Jako vysoce účinná při probíjení ruských pancířů se ukázala kineticko-energetická podkaliberní střela M829, jíž američtí vojáci dali přezdívku silver bullet (přibližně "stříbrná kulka"). Nejméně jednou vyřadila M829 hned dva tanky T-72, když věží prvního prolétla skrz naskrz a do druhého vnikla. Jindy nezachránila T-72 před touto střelou ani deset metrů tlustá písečná bariéra.
Nicméně po invazi do Meziříčí roku 2003 přišly Abramsy o svůj mýtus nezranitelnosti, zvláště v bojích zblízka, v městských oblastech, po útocích raketomety či náložemi. Téměř stovka M1A1 byla poškozena tak těžce, že bylo nutné je převézt k pokusu o opravu do USA.
Východní technika láká
V únoru 2013 se irácký ministr obrany Abdulkadir Obejdí vyjádřil na adresu T-72 dost nelichotivě, když prohlásil, že Bagdád už nebude nakupovat "východní tanky", neboť jsou to jen "bomby na pásech" (za války v Zálivu vybuchovala často jejich munice už při proražení pancíře).
Irácká vláda ale na východní vojenskou techniku nezanevřela a chce si ji pořizovat nadále.
Profitují z toho Rusko, Ukrajina, Polsko, Srbsko, Bulharsko či Česko. Šternberská opravna Excalibur Army dodá Iráku přes sto modernizovaných tanků T-72 a bojová vozidla pěchoty. Iráčané mají o "ruské" obrněnce zájem i proto, že jejich vojáci na ně byli dlouho cvičeni a dobře je znají.
T-72 zařadily do své výzbroje desítky armád světa. Abramsy mají na Blízkém východě čtyři země: Egypt, Saúdská Arábie, Kuvajt a Irák. Pro posádku je mnohem pohodlnější a prostornější americký než ruský tank.
V letech 2010 až 2013 získala irácká armáda 146 tanků M1A1. Nyní se v USA rozhoduje, zda v rámci kontraktu za 2,4 miliardy dolarů dodají Iráčanům 175 modernizovaných Abramsů.
Americké a ruské tanky tak budou bok po boku bojovat stále častěji.
