V Turecku sice na veřejnosti nenarazíte na reklamu služeb poskytovaných lehkými dámami či vykřičenými domy, ale prostituce jako taková v zemi zakázaná není. Může se ale legálně provozovat jen v bordelech se státní koncesí. I ty ale jeden po druhém mizí, leckdy z podivných důvodů. Ženy to vyhání na ulici.
Ve stínu Galatské věže (též Kristova věž) ve čtvrti Beyoğlu v evropské části Istanbulu je místo, které zná nejspíše každý dospělý obyvatel města mužského pohlaví. V jedné ze zdejších uliček, které se říká Žirafí, jsou desítky bordelů. Či spíše byly. Mezi desátou hodinou ranní a desátou večerní se u vchodu do uličky tvoří fronty mužů toužících po sexuálních službách.
Řady se vytvářejí proto, že do ulice červených luceren se vchází železnými vraty, kde musejí klienti bordelů u Žirafy projít bezpečnostním rámem a prokázat svou totožnost. Pak už je čeká jen místo rozkoší s velkým výběrem.
Bordely jsou ale nenápadné. Žádné vyzývavé slečny oslovující potenciální frejíře, žádná nahá kůže vystavená za oknem či ve výkladu. Prostituce v Turecku je svázána s mnoha zákazy a pravidly. Patří k nim i zmíněné praktiky nabídky prodejné lásky. Žirafí ulička je proslulá. Uvádí se, že zdejší dámy dokáží uspokojit pět až sedm tisíc mužů denně. Klobouk dolů. To už je menší město.
V poslední době však v uličce zavírá brány jeden hanbinec za druhým a jejich pracovnicím nezbývá nic jiného, než se nabízet na ulicích. Podobný osud stíhá i bordely v jiných částech země.
Ke zrušeni bordelu stačí jednoduchý trik. Přijde policista v civilu, který se s prostitutkou domluví na službě a platbě za ni. Pak ale policista začne tvrdit, že ho šlapka oslovila jako první, což je zakázáno, a ne on ji. A pajzl ztratí licenci na provozování horizontální živnosti.
Prostitutky z Žirafí uličky a jejich kolegyně z dalších částí města jsou už tak zoufalé, že uspořádaly v Istanbulu protest. Aby je nikdo nepoznal, měly na hlavách šátky a na očích brýle. Před branou na svá pracoviště přečetly protestní prohlášení.
Koncem minulého století stálo ještě v Žirafí uličce na padesát bordelů. Po nejrůznějších "raziích" jich má otevřeno pouhý tucet.
Nejen prostitutky se domnívají, že za vlnami zavírání bordelů stojí islamističtí politici a úředníci, kteří se potichu, ale neúnavně snaží zavádět nové, tvrdší pořádky. Podobně je z obchodů a pohostinských zařízení mnohde nenápadně vytlačován alkohol.
Svým postupem si ale úřady zadělávají na nové problémy. V licencovaných nevěstincích musejí sexuální pracovnice chodit na pravidelné zdravotní kontroly a jejich pracoviště musejí dodržovat přísné hygienické předpisy.
To v ilegální prostituci odpadá. Nemluvě o nebezpečných podmínkách, které při práci na ulici panují. Odhaduje se, že na ulici v Turecku pracuje až 80 tisíc nevěstek.
